Kam dál pro informace ze stavebnictví
Zdravím, řeším úpravu projektu vytápění pro řadový RD (uvnitř řady) stavěný developerskou firmou. Řada stojí severojižním směrem, tj. okna jsou na východ a západ. Tepelná ztráta při -12 stupních okolo 7 kW. Ve standardu je navržen Protherm Panter 12 kW s 95 litrovým boilerem a jakýmsi zatím blíže neurčeným pokojovým termostatem Honeywell nebo jak se to píše. Na všech radiátorech termostatické ventily (vyjma pokoje, kde je termostat. No a já bych rád zjistil, co je lepší:
1) Nechat to takto.
2) Přidat ekvitermí regulaci.
3) Vynechat i pokojový termostat, nechat všude termoventily a regulaci provádět na kotli na konstantní teplotu vody? Na obdobu bodu 3 jsem zvyklý z paneláku - teplota vody v topení je odhadem přes 50 stupňů a termoventil určuje, jak velká část radiátoru je teplá.
V případě ekvitermní regulace bych se rád, co by mi přinesla. Úsporu plynu? Umějí pokojové termostaty říct kotli i něco jiného než zapnout/vypnout - např. "hřej na 40 procent"?
Na značce kotle ani jiné techniky netrvám - rád si dám poradit, pokud se najde něco lepšího.Díky. David Lebeda
Platí toto tvrzení i při použití elektrokotle ? Petr
před 19 roky
Prostudujte si sérii článků "Kondenzační kotel pro každého", které byly publikovány na tzbinfo a zjistíte,…
před 19 roky
Blbost. Se zákonem o zachování energie to nemá nic společného. Auto má také větší spotřebu pokud budete na cestě…
před 19 roky
12 odpovědí
Zobrazit všechny reakceTrochu dotaz upravím. Dejme tomu, že se rozhodnu nepoužít ekviterm. Vezměme kotel Protherm Panter 12 kW turbo. Nabyl jsem dojmu, že mohu zvolit mezi dvěma druhy termostatů. Buď s dvoustavovou regulací nebo s proporcionální regulací. Rád bych využíval modulaci výkonu kotle, když ji kotel umí. To se asi zajistí výhradně použitím proporcionálního regulátoru?
Druhý dotaz je regulace na stálou teplotu vody na kotli. Má někdo zkušenost, zda je to hospodárnější/méně hospodárnější než regulace pokojovým termostatem? Díky. Lebeda
jakým způsobem regulovat soustavu tepelné čerpadlo + podlahovka v celém domě. Soustava je zatím Bez akumulační nádřže,věřím, že setrvačnost podlahovky bude nahrazovat potřebu akumulační nádrže. V obývacím pokoji navíc bude krbová vložka. Jaký způsob regulace je nejvhodnější a kolik asi vyjde takový systém. TČ má svůj termostat.Děkuji za postřehy...
Bez akumulační nádrže,která kromě jiného vám bude vyrovnávat i tlakové rozdíly různých okruhů podlahovky to nepůjde dobře. A regulace?-čerpadlové okruhy a seřídit průtoky buď ručně,nebo automatickými vyvažovacími armaturami.Pokojový termostat je zbytečný,snad REV 22 by nebyl marný/když budete mít krbovou vložku a voda vám nepůjde do akumulační nádrže.Pokud by šla,je to o něčem jiném a už se to musí navrhnout jinak.
Dobrý den, ve vašem případě bych regulaci prováděl pomocí prostorového termostatu. Někteří výrobci mají u kotlů svůj vlastní termostat se spojitou funkcí. Znamená to, že tento termostat umí využívat modulační technologie kotle. U termostatů vypnuto/zapnuto je tato funkce degradována. Záleží pouze na vás , jaké máte představy, a jak chcete kotel a celý otopný systém ovládat. Samozřejmě to můžete provádět jak manuálně, tak pomocí např. telefonu. Pokud dům trvale neobýváte, nebo doma nejste celý den, určitě se vám termostat vyplatí. Můžete si naprogramovat různé útlumy, jako např. v noci nebo když v domě nikdo není /děti odejdou do školy/ atd. Tím pak šetříte. V opačném případě by jste musel neustále obíhat otopná tělesa a přestavovat termostatické hlavice. Vůbec si nemyslím , že ekviterm je zbytečný. Ale ten bych vám doporučil v případě, že by jste měl v domě několik vytápěcích zón či kombinované vytápění / s podlahovou/. Kotel pak běží podle venkovní teploty a vy provádíte regulaci zónově nebo přímo na otopných tělesech. Můžete si také programovat různé režimy včetně ohřevu TUV /to platí i pro termostat/. Pro uvedené tepelné ztráty vašeho RD bych zvážil použití kotle Geminox, který se specializuje na tyto malé výkony. Podrobnější informace najdete na tomto webu. Také nevím jak budete využívat ohřev TUV. Kotel totiž tzv. upřednostňuje ohřev TUV před topením. Mohlo by se vám stát, že v chladnějším období, když budete napouštět vanu, poběží myčka atd., by se vám mohla zhoršit tepelná pohoda v některých místnostech. Z tohoto důvodu bych možná zvážil větší boiler, ale to by měl vědět projektant, který vám uvedené zařízení navrhnul. Ještě vám přikládám článek , kde jsou popsány jednotlivé formy a způsoby regulace. ----
Pomineme-li velmi jednoduché formy ovládání výkonu otopné soustavy, lze pro účely tohoto výkladu rozdělit oblasti regulace na:
• regulace centrálního zdroje,
• individuální regulace otopných těles.
REGULACE ZDROJE
Týká se samozřejmě pouze otopných soustav teplovodního vytápění. Do nedávné doby byly běžně používány pouze dva základní principy:
• termostat v referenční místnosti
• ekvitermní regulace
Regulace pokojovým termostatem v referenční místnosti
Ve vytápěném objektu je vybrána místnost, jejíž teplotní režim je určen jako vztažný a rozhoduje o míře vytápění celého objektu. V rodinném domku to může být např. obývací pokoj, v administrativní budově vhodně vybraná kancelář a podobně. Jakmile je v této místnosti dosaženo požadované teploty, je pokojovým termostatem vyslán povel zdroji s požadavkem jeho vypnutí či potřebného omezení okamžitého výkonu. Dojde-li naopak ke snížení teploty v referenční místnosti pod požadovanou míru (což je dáno citlivostí, resp. hysterezí termostatu), obdrží zdroj povel k zapnutí či zvýšení okamžitého výkonu.
Praktická provedení termostatů mohou být rozličná. Od nejjednodušších prostých termostatů s jediným ovládacím kolečkem (potenciometrem) k nastavení požadované teploty až po komfortní programovatelné termostaty s možností nastavení několika různých útlumů během dne; ve spolupráci s dostatečně inteligentním kotlem i možností relativního plynulého automatického nastavování okamžitého výkonu kotle (jen v určitém rozsahu).
Ekvitermní regulace
Zabezpečuje přizpůsobení okamžitého výkonu otopné soustavy aktuální venkovní teplotě prostřednictvím regulace teploty otopného média. Bude-li pro minimální venkovní teplotu (např. -15°C) potřebná teplota náběhové vody 90°C, stanoví projekt, jaké teploty náběhové vody budou potřebné pro jiné (vyšší) venkovní teploty. Tato závislot se ve formě vhodně zvolené křivky zadá ekvitermnímu regulátoru. Možná je i kombinace s pokojovým termostatem.
Technicky se potřebné teploty náběhové vody dosahuje zpravidla směšováním teplé vody z kotle s vratnou vodou ve směšovací armatuře řízené elektrickým pohonem z ekvitermního regulátoru.
Konstrukce a možnosti ekvitermních regulátorů jsou rozmanité, mohou být i s časovým programem vhodných útlumů a podobně. Problémem je umístění venkovního čidla s ohledem na jeho případné oslunění či další (povětrnostní) vlivy.
Regulace zdroje tepla oběma výše popsanými metodami byla v minulosti dosti široce využívaná. I dnes je její použití časté - zejména proto, že ji agresivně doporučují a dodávají výrobci kotlů. Je to pochopitelné, neboť regulací zdroje nelze řešit řízenou distribuci tepla do jednotlivých částí objektu. To je bohužel hranice, kterou tyto regulátory nemohou překročit.
Prakticky to znamená, že např. v rodinném domku s termostatem v obývacím pokoji musím tuto místnost vytápět vždy, když chci mít teplo v kterékoliv další místnosti a to i v případě, že obývací pokoj v tomto čase nikdo využívat nebude.
Další problémy vznikají působením vnějších vlivů - např. osluněním.
Bude-li svítit slunce do referenční místnosti, termostat dříve vypne a ostatní (i neosluněné) místnosti budou chladnější, než je obvyklé. Naopak, budou-li osluněny pouze některé jiné místnosti (nikoliv referenční), otopná soustava to nijak nezaznamená a tyto místnosti budou přetápěny. Nelze jednoduše efektivně zabezpečit např. běžnou situaci při ranním vstávání. Požadavkem je zpravidla přiměřeně vytopit koupelnu, kuchyni a jídelnu; musíme však (zbytečně) vytápět i obývací pokoj s termostatem a všechny ostatní místnosti. Večer, kdy je využíván především obývací pokoj se zase zbytečně vytápějí zbylé místnosti.
Systém je neefektivní a neekonomický. U ekvitermní regulace bez použití pokojového termostatu je situace obdobná.
Poznámka k vypínání kotlů
Ve vytápěném objektu nastává během topného období řada časových úseků, ve kterých není potřebná dodávka tepla z kotle. Může to být např. každodenní zařazení teplotních útlumů na začátku noci, kdy tepelná setrvačnost objektu způsobuje jeho pomalé (několikahodinové) chládnutí na útlumovou teplotu. Pravidelně taková situace nastává především v přechodných obdobích (září-listopad, březen-duben), kdy bývá potřebné topit prakticky jen ráno a navečer, protože během dne stačí k vyhřátí ještě dosatečně intenzivní sluneční svit při nepříliš nízkých venkovních teplotách. V takových situacích může být kotel zcela vypnut. Jsou však kotle, kterým tento režim neprospívá. Jedná se především o kotle ocelové, u kterých především při zátopu studeného kotle (a navíc při souběžně spuštěném čerpadle) dochází k orosení ocelového výměníku a "nízkoteplotní korozi". Existuje několik možností, jak tento nežádoucí vliv omezit (rozběh čerpadla až při dosažení určité teploty náběhové vody, zařazení nádrže pro akumulaci ohřáté vody), většina výrobců však vyžaduje trvalé dodržení určité minimální teploty výměníku (cca 40-50°C), což se řeší směšovací armaturou (trojcestným či čtyřcestným ventilem). Takto nahřátý kotle však tuto energii vyzařuje do svého okolí a teplo částečně odvádí i komín. S touto nepříjemnou komplikací je třeba počítat při rozhodování o výběru kotle při jeho pořizování.
Tento problém se nemusí týkat elektrických kotlů, které nemají odtah do komína a lze je relativně dobře tepelně izolovat.
REGULACE OTOPNÝCH TĚLES
• ruční
• termostatické hlavice
• elektronická regulace dvoustavová (termopohony)
• elektronická regulace plynulá (servopohony)
Metody regulace zdroje tepla jsou na hranici svých možností a s výjimkou nepatrného zvyšování účinnosti jednotlivých prvků otopné soustavy je již nelze dále rozvíjet. Zásadním krokem vpřed je metoda nesoučasného vytápění jednotlivých místností; jejím cílem je vytápět jednotlivé místnosti na takové teploty, které jsou v daném čase požadované a potřebné. Znamená to ovšem jednoznačně přechod od regulace zdroje k regulaci výkonu otopných těles (u teplovodních radiátorů tedy omezováním průtoku otopného média radiátorovým ventilem). Nejde již o regulaci teploty otopné vody, ale o regulaci průtoku - tedy množství otopné vody. Tato změna regulačního principu má rovněž dopad na hydrauliku otopné soustavy (zabezpečení rovnoměrného zaplavování jednotlivých větví otopné soustavy a dodržení určitého rozmezí diferenčního tlaku vyvozovaného oběhovým čerpadlem).
Ruční regulace
Ruční otevírání a uzavírání radiátoru jeho kohoutem je nejprostší metodou regulace. Lidská obsluha je však pracná, drahá a nespolehlivá. Ve stávajících objektech jsou kohouty často již nepohyblivé vlivem usazeného vodního kamene či jiných nečistot a tak i samotná možnost ruční regulace nepřipadá prakticky v úvahu.
Termostatické hlavice
Ventily s termostatickými hlavicemi jsou přímočinné proporcionální regulátory s malým pásmem proporcionality. Nepracují s žádnou pomocnou energií a reagují na odchylku mezi nastavenou a skutečnou teplotou v místnosti. Používané pásmo proporcionality bývá zpravidla 2K (tedy např. při 20°C bude ventil otevřen, při 22°C uzavřen). Teplotní čidlo hlavice je založeno na tepelné roztažnosti pracovní látky (vosk, speciální kapalina); při ohřátí se látka roztahuje v pružné nádobce (vlnovci) a tlačí na kuželku ventilu uzavírajícího průtok otopného média radiátorem. Požadovaná teplota se nastavuje ručně prostřednictvím otočné části hlavice.
Pro uspokojivou funkci otopné soustavy s termostatickými ventily je nezbytné její poměrně dokonalé hydraulické vyvážení zabezpečující stejnou tlakovou ztrátu každého otopného tělesa a stabilní průtok jednotlivými částmi otopné soustavy ve všech situacích. Tohoto stavu lze většinou uspokojivě dosáhnout u nových staveb při pečlivém projektování i vlastní montáži. Problémem jsou rekonstrukce stávajících otopných soustav. Náklady na jejich dodatečné vyvážení často přesáhnou cenu vlastního pořízení nových termostatických ventilů; při podcenění této nezbytné podmínky bývají výsledky často žalostné.
Reakční doba termostatické hlavice je relativně velmi dlouhá. Při jejím regulačním zásahu navíc dochází ke vzájemnému ovlivňování ostatních hydraulických okruhů - změna průtoku jedním ventilem ovlivňuje změnu průtoku jinými ventily a naopak. Dokonalé vyvážení je tedy prakticky vyloučené, nestabilita soustavy může způsobovat i její kmitání. Řešením může být použití speciálních radiátorových ventilů s integrovaným regulátorem diferenčního tlaku (které se objevily až v nedávné době a jejich cena je výrazně vyšší) nebo elektronické regulační soupravy s dostatečně rychlou reakcí, která vzniklá nevyvážení rychle kompenzuje.
Praktickou provozní nevýhodou termostatických hlavic je nebezpečí jejich zatuhnutí působením vodního kamene a jiných nečistot. Nastává zpravidla po skončení letního období, kdy hlavice byla několik měsíců bez pohybu; doporučení výrobce k občasnému ručnímu protočení na tom jen stěží něco změní.
Systémovou nevýhodou termostatických hlavic je absence časového (programového) řízení.
V rodinném domku jde např. o klasickou situaci: "jak nastavit hlavice při odchodu do zaměstnání a škol". Nastaví-li se všude útlumové teploty, vrací se obyvatelé do prochladlého bytu a relativně dlouho čekají na jeho vyhřátí. Ponechají-li se hlavice v nastavení teplot komfortních, vytápí se po celou dobu nepřítomnosti osob zcela zbytečně. Obdobných situací je v průběhu dne celá řada.
Kombinované regulace
Ve snaze o odstranění některých nevýhod výše uvedených regulací vznikla celá řada kombinovaných systémů; mezi hlavní z nich patří:
• zónová regulace (topenářské rozdělení soustavy na větve a jejich dílčí regulace podle referenčních místností)
• kombinace ekvitermní regulace s termostatickými ventily, ... atd.
Rozbor jednotlivých aplikací se již vymyká rozsahu tohoto článku. Ve stručnosti lze říci, že některé aplikace dosahují určitého mírného zlepšení (regulace jednotlivých zón může být jistě přesnější než regulace celku), některé jsou sporné (kombinace ekvitermní regulace s množstevní regulací termostatickými hlavicemi má většinou neblahý vliv na hydraulické vyvážení a hlavice degraduje do pozice limiterů maximální teploty). Dá se očekávat, že jejich význam postupně vymizí s nástupem nových koncepcí využívajících možností elektroniky.
Rozvoj elektroniky umožnil reálnou a cenově přístupnou konstrukci systémů pro individuální regulaci vytápění jednotlivých místností (IRC - individual room control). Celková spotřeba tepelné energie v objektu se skládá ze součtu energetických spotřeb jeho jednotlivých částí (místností). Snížení teploty v kterékoliv místnosti se svým dílem příznivě projeví ve snížení celkové spotřeby energie. Rádoby "kvalifikovaná" tvrzení o tom, že dotopení místnosti po předchozím útlumu znamená celkově vyšší spotřebu ve srovnání s trvalým vytápěním, jsou nesmyslná; odporují zdravému rozumu i zákonu o zachování energie. Elektronické regulační soupravy snadno dosahují vyšší přesnosti regulace a mají bohaté programové možnosti. Jednou z mnoha samozřejmostí bývá např. občasné automatické "procvičení" ventilu zabraňující usazování vodního kamene s nebezpečím zatuhnutí ventilu.
Jednotlivé druhy systémů IRC se mezi sebou liší především typem použitého akčního členu (termopohon, servopohon) a také systémem komunikace řídicí centrály s akčními členy.
Ekvitermní regulace je zbytečná. Lidé, co mají ekviterm nakonec skončili u regulace pokojovým termostatem. Zjistili, že ekviterm jim nepřinesl úsporu ZP, spíše naopak. Nejhorší varianta je ekviterm a inteligentní termostat, který Vám vypočítává kdy má zatopit z teplot 3 dny pozpátku. Pokud dojde k náhlým změnám teploty zmrznete nebo protopíte. Pokud Vám firma dobře seřídí radiátorové ventily vnitřní regulací a na tom trvejte. Firma je povinná provést topnou zkoušku a seřízení út. jako termostatické ventily Vám doporučuji Heimeier (dražčí,kvalitnější, výměna lze i za provozu út), Danfoss. Při variantě 3 záleží jakou temperační schopnost má Váš dům, ale i přesto chodíte do práce a dům je cca 10 hodin neobývaný, v noci nechcete topit - vyplatí se prostorový termostat.
Jak vyplynulo z jiné diskuse, u kotle Protherm Panter přichází v úvahu jen dva rozumné způsoby regulace:
1) Prostorový termostat bez ekvitermu s tím, že teplota vody je pevně dána a předpokládám, že ji uživatelé běžně (rozuměj často) nemění.
2) Prostorový termostat a ekviterm.
U bodu 1 předpokládám, že teplota vody je obvykle vyšší než by si poručil ekviterm, takže se budou střídat úseky, kdy kotel běží a ohřívá vodu na teplotu vyšší než by bylo nutné - a po vypnutí pokojovým termostatem jsou zase úseky, kdy kotel neběží vůbec.
U bodu 2 předpokládám, že kotel poběží téměř nepřetržitě, ale na výkon menší než v bodě 1, protože teplota vody bude nejnižší možná tak, aby objekt udržoval požadovanou teplotu.
No a mě by zajímalo, co je lepší z hlediska spotřeby plynu? Osobně bych si tipnul, že "o něco vyšší výkon" z bodu jedna ve spojení s přestávkami na stydnutí objektu, by mohl nakonec vést k menší spotřebě, než "o něco nižší výkon" z bodu 2, ale s trvalým odběrem. Co říkají praktické zkušenosti?
Nevhodný příspěvek
Pokud chcete upozornit redakci na diskusní příspěvek, který svým obsahem porušuje pravidla diskusí na portálu TZB-info, klikněte na tlačítko Odeslat. V diskusích jsou nepřípustné zejména příspěvky vulgární, urážlivé a nesouvisející s tématem dané diskuse.
Vyberte způsob sdílení
Přihlášení
nebo se přihlaste emailem
Nemáte účet?
Vypadá to, že nejste přihlášen
Registrací a přihlášením získáte mnoho výhod. Neunikne vám žádný nový příspěvek u oblíbených témat, můžete se ptát i odpovídat.
Technická podpora
Máte potíže s přihlášením, vkládáním příspěvků, nebo se správou vašeho profilu? Napište nám! Uvítáme také připomínky, podněty a nápady k vylepšení diskuzního fóra. Děkujeme.
