Vážení,
v praxi jsme se setkali se dvěma ustanoveními platných vyhlášek vztahujících se k dodávce a měření tepla ohřev TV. Vyhláška č. 372/01 v § 6 odst. 1 říká: "Není-li možné v zúčtovací jednotce s vlastním zdrojem tepelné energie nebo s vlastní předávací stanicí určit odděleně náklady na tepelnou energii na vytápění a náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev užitkové vody, připadne 60 % nákladů na tepelnou energii na vytápění a 40 % nákladů na tepelnou energii na ohřev užitkové vody."
na druhou stranu vyhláška č. 152/01 v § 7 odst. 3 písm. a) tvrdí:
"Stanovení množství tepelné energie pro ohřev teplé užitkové vody v zúčtovací jednotce se v bytové a nebytové budově provádí v případě, že je teplá užitková voda připravována v předávací stanici umístěné v budově, měřením množství tepelné energie na vstupu do ohřívače teplé užitkové vody, případně jeho stanovením ze spotřeby mimo otopné období."
Jelikož v jistém ohledu si tato dvě ustanovení odporují, rád bych znal názor odborníků k těmto dvěma odstavcům. Vyhl.152/01 ukládá měřit teplo pro ohřev samostatně či jej stanovit při odstávce vytápění z měření na vstupu do předávací stanice. Na druhou stanu, tím, že není osazen měřič tepla pro ohřev teplé vody, není možní určit množství tepla pro ohřev a měli bychom náklady rozdělit v poměru 60/40.
Dle jiného názoru lze ustanovení §6 vyhl. 372/01 použít jen pokud se např. porouchá měřič ?
Děkuji
Ing. Petr Šítal
0 odpovědí
Nevhodný příspěvek
Pokud chcete upozornit redakci na diskusní příspěvek, který svým obsahem porušuje pravidla diskusí na portálu TZB-info, klikněte na tlačítko Odeslat. V diskusích jsou nepřípustné zejména příspěvky vulgární, urážlivé a nesouvisející s tématem dané diskuse.
Vyberte způsob sdílení
