Zajímalo by mne, jestli existuje nějaký předpis, kde na radiátoru má být umístěn měřák. Bydlím v družstevním bytě a máme osazené měřáky TECHEM. Jsou osazeny v horní 1/3 radiátoru. Pokud nastavím termohlavici např. na st.3-4 je teplý celý radiátor. Jakmile snížím na st.2(chci snížit teplotu místnosti) topí horní 1/3 radiátoru a topí stále. Hlavice se vlastně nezavře, přestože má vytopenou teplotu. Takže mi stále měřák počítá a já platím teplo, které nechci. Musela bych jedině zavřít hlavici úplně a pak netopí. Zajímalo by mne též čím to je, zda se dá nějakým způsobem nastavit termohlavice, aby např. při 20st. otevřela natopila na 23st. a zavřela úplně (nebude topit pouze 1/3 radiátoru). Máme Danfoss s vymezovacími kroužky. A ještě jeden dotaz, jsou nějaké tabulky teplot v místnosti podle nastavení stupně na termohlavici. Při jaké teplotě má otevírat a jaké zavírat?
Děkuji za odpovědi
1 odpověď
Zobrazit všechny reakceDobrý den, asi vám někdo špatně vysvětlil funkci hlavice. Pokud např. nastavíte stupeň č.3, měla by hlavice uzavírat při vnitřní teplotě 20 st. C. To, že vám na st. 3-4 topí celé těleso, je způsobeno špatným vyregulováním otopné soustavy /popř. i samotných TRV/. Topné médium ,které je v radiátoru, musí toto teplo předat místnosti. Nemělo by se tedy stávat, vratní voda měla stejnou teplotu jako přívodní.
Několik informací o správném provozování i funkci TRV máte zde :
Termostatické hlavice
Ventily s termostatickými hlavicemi jsou přímočinné proporcionální regulátory s malým pásmem proporcionality. Nepracují s žádnou pomocnou energií a reagují na odchylku mezi nastavenou a skutečnou teplotou v místnosti. Používané pásmo proporcionality bývá zpravidla 2K (tedy např. při 20°C bude ventil otevřen, při 22°C uzavřen). Teplotní čidlo hlavice je založeno na tepelné roztažnosti pracovní látky (vosk, speciální kapalina); při ohřátí se látka roztahuje v pružné nádobce (vlnovci) a tlačí na kuželku ventilu uzavírajícího průtok otopného média radiátorem. Požadovaná teplota se nastavuje ručně prostřednictvím otočné části hlavice.
Pro uspokojivou funkci otopné soustavy s termostatickými ventily je nezbytné její poměrně dokonalé hydraulické vyvážení zabezpečující stejnou tlakovou ztrátu každého otopného tělesa a stabilní průtok jednotlivými částmi otopné soustavy ve všech situacích. Tohoto stavu lze většinou uspokojivě dosáhnout u nových staveb při pečlivém projektování i vlastní montáži. Problémem jsou rekonstrukce stávajících otopných soustav. Náklady na jejich dodatečné vyvážení často přesáhnou cenu vlastního pořízení nových termostatických ventilů; při podcenění této nezbytné podmínky bývají výsledky často žalostné.
Reakční doba termostatické hlavice je relativně velmi dlouhá. Při jejím regulačním zásahu navíc dochází ke vzájemnému ovlivňování ostatních hydraulických okruhů - změna průtoku jedním ventilem ovlivňuje změnu průtoku jinými ventily a naopak. Dokonalé vyvážení je tedy prakticky vyloučené, nestabilita soustavy může způsobovat i její kmitání. Řešením může být použití speciálních radiátorových ventilů s integrovaným regulátorem diferenčního tlaku (které se objevily až v nedávné době a jejich cena je výrazně vyšší) nebo elektronické regulační soupravy s dostatečně rychlou reakcí, která vzniklá nevyvážení rychle kompenzuje.
Praktickou provozní nevýhodou termostatických hlavic je nebezpečí jejich zatuhnutí působením vodního kamene a jiných nečistot. Nastává zpravidla po skončení letního období, kdy hlavice byla několik měsíců bez pohybu; doporučení výrobce k občasnému ručnímu protočení na tom jen stěží něco změní.
Systémovou nevýhodou termostatických hlavic je absence časového (programového) řízení.
V rodinném domku jde např. o klasickou situaci: "jak nastavit hlavice při odchodu do zaměstnání a škol". Nastaví-li se všude útlumové teploty, vrací se obyvatelé do prochladlého bytu a relativně dlouho čekají na jeho vyhřátí. Ponechají-li se hlavice v nastavení teplot komfortních, vytápí se po celou dobu nepřítomnosti osob zcela zbytečně. Obdobných situací je v průběhu dne celá řada.
INFORMACE O UŽÍVÁNÍ TRV
Na základě Vašich požadavků bychom Vás opětně seznámili s funkcí TRV. Hlavní rozdíl TRV proti běžnému ventilu spočívá ve vybavení ventilu teplotním čidlem hlavice, které snímá teplotu okolního prostředí a otvírá nebo zavírá ventil (reguluje průtok topné vody do radiátoru). Nájemník si hlavici nastaví na požadovanou teplotu v místnosti od 5°C do 29°C (dovolí-li to výkon radiátoru a v závislosti na typu TRV viz dále). TRV poté zajišťuje plynulé udržování nastavené teploty a nedochází tak k zbytečnému přetápění místnosti. Termostatická hlavice "hlídá" teplotu místnosti, kterou jste si nastavili a pokud teplota klesne pod požadovanou hodnotu, otevře ventil. Když teplota místnosti stoupne nad požadovanou hodnotu, tak naopak ventil zavře.
Výhodou termoregulačních ventilů je skutečnost, že reaguje i na ostatní zdroje vytápění jako je sluneční záření do místnosti, vaření a pečení v kuchyni, žehlení apod., kdy při zachování zvolené teploty v místnosti zastaví ventil přívod topné vody do radiátoru, čímž se opět snižuje spotřeba draze placeného tepla.
Upozorňujeme Vás, že pro správnou funkci ventilu nesmí být omezen volný přístup proudícího vzduchu k čidlu různými kryty radiátorů, nábytkem, závěsy apod., neboť v tomto případě se v okolí čidla vytvoří mikroklima, na které ventil samozřejmě zareaguje tím, že se začne zavírat a radiátor přestane topit. Stav, kdy radiátor je zčásti chladný, je běžný provozní stav, kdy šetříte! Znamená to, že nastavená teplota v místnosti je dosažena a hlavice dává pokyn k uzavírání ventilu, neboli šetření. Pozor! Přechod od hýření teplem (25 - 26°C) k optimální a také zdravější teplotě 20 až 22°C bývá výrazný!
Instalací regulačních přístrojů (včetně regulátorů v suterénu) se může v soustavě ozývat "šum" protékající vody. (Evropská norma připouští "hluk" až do 20 dB!). Šum může souviset s obsahem vzduchu v topné vodě. Na horních radiátorech jsou proto instalovány automatické odvzdušňovací ventily - čepička musí být uvolněna pro únik vzduchu (pak ventil automaticky uzavírá, takže nedochází k úniku vody).
TRV automaticky šetří teplem z radiátorů, jestliže do místnosti svítí slunce, zapnete sporák, používáte žehličku, fén či jiné spotřebiče vydávající teplo. Pracujte s hlavicemi denně (odchod do zaměstnání, noční útlum apod.). Snížení teploty v místnosti o každý 1°C představuje úsporu nákladů 6%! Máte-li např. v pokoji místo 22°C teplotu 25°C, spotřebujete a zaplatíte cca o 18% více energie. Okna i dveře bytu si dle možností opatřete vhodným těsněním. Hospodárnost vytápění může být také nepříznivě ovlivněna dlouhodobým větráním, neboť v tomto případě dochází prouděním chladného vzduchu k ochlazování okolí ventilu, čímž je uměle ovlivněna jeho funkce a otopné těleso (radiátor) soustavně topí. Této situaci předejdete intenzívním krátkodobým větráním.
Vaše hospodárné používání TRV se určitě příznivě projeví na Vaší celkové spotřebě tepla, která je sledována měřičem spotřeby tepla osazeném na patě domu. Toto spotřebované množství tepla je rozhodující pro rozúčtování topných nákladů na jednotlivé domácnosti.
Případné čištění TRV provádějte pouze jemným mýdlovým přípravkem, nikdy rozpouštědly nebo ředidly. V období, kdy se netopí nechejte TRV o poloze plně otevřeno. Pokud je radiátor studený, zkontrolujte zda je hlavice otevřena a zda se vůbec topí. Pokud v topném období je venku zima a radiátor je i přesto chladný nebo topí jen jeho horní část, je nutné před nahlášením závady provést kontrolu teploty místnosti nejlépe teploměrem a porovnat ji s nastavenou hodnotou na hlavici termostatického ventilu. Pokud tyto hodnoty přibližně souhlasí, nejedná se o závadu!
V případě, že v topné sezóně bude topit jen část radiátoru blíže k ventilu, v místnosti bude chladno a i po nastavení hlavice termostatického ventilu na plno (červená značka) se radiátor neprohřeje alespoň v horní části celý, jedná se pravděpodobně o zavzdušnění radiátoru. Je nutné zastavit termostatický ventil (modrá značka) a pokusit se přes odvzdušňovací ventilek radiátor odvzdušnit, tak jak jsme byli zvyklí dříve. Pokud nemáme možnost odvzdušnění, je nutno tuto závadu nahlásit. V případě, že nejde zastavit termostatický ventil a těleso proti Vaší vůli stále topí, jedná se s největší pravděpodobností o nečistotu v sedle ventilu. Je nutno tuto závadu nahlásit.
V případě, že máte namontován automatický odvzdušňovací ventil a z jeho kloboučku začíná slzet voda, je nutno dotáhnout čepičku ve směru hodinových ručiček, počkat jeden den a čepičku povolit. Pokud bude i nadále slzet, čepičku opět dotáhnout a závadu nahlásit.
Jak správně využívat termostatické ventily?
Termostatické ventily na radiátorech ústředního topení jsou výborným prostředkem pro snížení spotřeby tepla při vytápění. Je potřeba jen vědět jak je správně používat.
Termostatický ventil je automatický regulátor teploty vzduchu ve vytápěné místnosti. Při dosažení zvolené teploty vzduchu termostatická hlavice přivírá kuželku ventilu a snižuje průtok topné vody.
Při poklesu teploty se pracovní náplň hlavice (obvykle kapalina nebo parafin) opět smršťuje a otevírá ventil pro průtok topného media. Kvalitní ventil moderní konstrukce pracuje s rozsahem 2K, to znamená, že při poklesu teploty vzduchu o 2°C umožní průtok vody otopným tělesem v množství odpovídajícím výpočtovému výkonu otopného tělesa. Teplotu vzduchu tak dokáže udržovat na stejné výši s přesností jednoho °C.
Zásadní chybou obsluhy je nastavování termostatických hlavic do krajních poloh, tj. na nejvyšší nebo na nejnižší teplotu. Pak je funkce termostatu omezena nebo vyřazena. Nepracuje-li ventil delší dobu (tj. tehdy, je-li stále v jedné z krajních poloh), může působením vody dojít k jeho poškození, nebo ke zkrácení životnosti.
Aby uživatelé bytů správně používali termostatické ventily, musí jednak znát jejich význam a funkci, tj. vědět o výše popsaných zásadách, jednak musí mít dostatečný a silný motiv, který by je vedl k hospodaření s teplem.
Tímto motivem ve vícebytových domech je to, jsou-li úhrady za vytápění počítány podle skutečné spotřeby a ne jednotnou částkou za každý metr podlahové plochy, jak je to dosud obvyklé. Pro určení spotřeby tepla v jednotlivých bytech máme dnes jednoduché a spolehlivé prostředky, tzv. indikátory pro rozúčtování topných nákladů (zkráceně IRTN).
Umístění IRTN na otopném tělese :
" ....Nelze rovněž přijmout tvrzení, že indikaci povrchové teploty tělesa lze určit jeho střední teplotu. Indikátor umístěný v jednom pevném bodě na povrchu otopného tělesa pouze indikuje „nějakou“ teplotu, která se od střední teploty více či méně liší podle toho, ve kterém místě je indikátor připevněn a podle toho jak intenzivně je otopné těleso protékáno. Bezradnost norem EN 835 a 834 k tomuto problému je zřejmá, když ocitujeme pro určená místa montáže znění bodu 6.3 /ČSN EN 835/ „ taková místa povrchu otopného tělesa, na nichž je docilována po co největší podíl provozu dostačující závislost mezi údajem a dodávkou tepla...“.
Tato místa se mají podle normy nacházet u článkových , trubkových a deskových otopných těles mezi 66 až 88 % celkové výšky otopných těles.
Norma ČSN 834 tento problém neřeší vůbec a nechává rozhodnutí na výrobci indikátorů...".
Nevhodný příspěvek
Pokud chcete upozornit redakci na diskusní příspěvek, který svým obsahem porušuje pravidla diskusí na portálu TZB-info, klikněte na tlačítko Odeslat. V diskusích jsou nepřípustné zejména příspěvky vulgární, urážlivé a nesouvisející s tématem dané diskuse.
Vyberte způsob sdílení
