Bouchání, klepání a hluk ve stoupačkách

TZB-info
Diskuzní fórum
Vytápění
Bouchání, klepání a hluk ve stoupačkách

JH Jiří Hošek @jiri.hosek před 16 roky

Dobrý den,

jistě nejsem sám, kdo má doma problém (především v panelových domech s dálkovým vytápěním) s hlukem ve stoupačkách během topné sezóny. Rád bych uvítal v této věci radu či odkaz někam, kde by mi pomohly. Od počátku topné sezóny se nám v ložnici ze stoupaček ozývá bouchání a klepání jakoby někdo do stoupačky jinde v domě dával údery kladivem. Nejvíce to bohužel graduje kolem 10. hodiny večer a pak kolem 4. až 5. hodiny ranní. Nedá se kvůli tomu spát a rve to nervy neskutečně. Zajímavé je, že když člověk na tyto stoupačky silou zatlačí, na chvíli zvuky přestanou a vrátí se až po čase, co člověk od stoupačky odejde. Obávám se, aby problém nebyl přímo u nás v bytě na stoupačce, protože pochybuji, že se někdo bude námi zabývat a problém řešit. Děkuji za každou radu či informaci.

Vkládání nových příspěvků je dostupné pouze pro přihlášené uživatele

Registrovat

Nejnovější příspěvky

PS Petr Stoll @petr.stoll085

Autor: Petr Stoll Datum: 16.07.2009 16:43 odpovědět upozornit redakci editovat nahoru Hluk v otopných soustavách.…

před 15 roky

KF Karel Fleischmann @karel.fleischmann

Jestli by to také nemohlo být způsobeno roztahováním, nebo smršťováním stoupaček, podle toho, jestli chladnou, nebo se…

před 16 roky

VK Vladimír Křen @vladimir.kren

Ještě k "bouchání" s největší pravděpodobností se jedná o místní odpar způsobený nízkým tlakem neutrálního…

před 16 roky

6 odpovědí

Zobrazit všechny reakce

PS Petr Stoll @petr.stoll085 před 15 roky

Autor: Petr Stoll
Datum: 16.07.2009 16:43 odpovědět upozornit redakci editovat nahoru
Hluk v otopných soustavách.

Hluk definujeme jako zvuky, které jsou pro člověka nežádoucí, nepříjemné, rušivé nebo i škodlivé. Má zdravotní, psychické, společenské i ekonomické důsledky. Hluk je významný stresový faktor přispívající k civilizačním chorobám.
Nadměrný hluk vyvolává v lidském organismu řadu reakcí. Snižuje imunitu, odolnost vůči zátěži, zasahuje do normálních regulačních pochodů, ovlivňuje pracovní výkon.
Proto je nutné zabraňovat vzniku hluku všemi prostředky.

Zdroje hluku.

Hluk v otopných soustavách má různé příčiny, různou intenzitu i různý charakter v závislosti na zdroji.

Příčinou hluku může být

1. mechanický zdroj
2. teplotní dilatace
3. hydraulické poměry v teplovodních otopných soustavách.

Příčiny vzniku hluku se často kombinují.

1. Mechanický zdroj hluku v teplovodních otopných soustavách.

Mechanickým zdrojem hluku bývá např. cirkulační čerpadlo. Hluk se šíří do objektu potrubím. V některých případech nepomůže ani uložení čerpadel mezi pryžové kompenzátory. Kmity od čerpadla se přenášejí též teplonosnou kapalinou proudící potrubím.
Potrubí bývá někdy zazděno do nosných zdí, případně uloženo na kovových rámech dveří. Nosné zdi rezonují a v bytech nad zdrojem tepla a v bytech sousedících s výměníkovou stanicí je hlučnost vyšší než uvnitř stanice.
Pro omezení hlučnosti je nutné lokalizovat místa, kterými se hluk přenáší do nosného zdiva, případně do stropu výměníkové stanice nebo kotelny.
Dobrou diagnostickou pomůckou je lékařský stethoskop.

Průchody potrubí zdmi a stropem je nutné opatřit pryžovými manžetami a uložit bez předpětí.
Ve vertikálním potrubí se mohou vyskytovat okuje či jiné mechanické nečistoty, které ve vznosu narážejí na stěny potrubí a jsou zdrojem permanentního klepání a šramotu.

2. teplotní dilatace jako zdroj hluku.

Teplotní změny teplonosné kapaliny způsobují změny délky potrubí v otopných soustavách.
Při chybném uložení potrubí dochází k praskání v potrubí, nesoucí se celým objektem.
Jedná se o t. zv. trakční hluky způsobené dilatací potrubí. K tomuto jevu dochází zejména v souvislosti s instalací termostatických radiátorových ventilů

TRV střídavě uzavírají a otevírají otopná tělesa. Mění se průtok topného media i jeho teplota. Při teplotních změnách se mění délka potrubí. Projektanti tuto skutečnost často opomíjejí. Nezabývají se pevnými a kluznými body pro uložení potrubí. V lepším případě jsou vyznačeny pevné a kluzné body u horizontálních rozvodů. Stoupačky je zpravidla nezajímají. Výsledkem bývají časté reklamace po výměně dvojregulačních ventilů za termostatické.

U vícepodlažních budov stavební firma opatří prostupy stropy ocelovými průchodkami. Průchodky mívají délku odpovídající tloušťce stropu. Montážní topenářská firma přivaří stoupačky v prvním nadzemním podlaží k ocelovým průchodkám, aby stoupačky nebyly zavěšeny na otopných tělesech. Při dokončovacích pracích podlaháři ucpou ostatní průchodky maltou. Stoupačky dilatují po celé délce a vlivem tření v průchodkách dochází k trhavým pohybům stoupaček. To se projevuje praskavým zvukem, klepáním, případně skřípáním.

Náprava nebývá vždy jednoduchá. Nejprve je třeba lokalizovat místa vzniku trakčních hluků. K lokalizaci pomůže opět lékařský stethoskop. Pak se určí a následně vytvoří pevné body. Chybně zhotovené původní pevné body je nutné zpravidla vybourat. Ocelové průchodky se vyčistí a opatří kluzným materiálem.
Jsou-li stoupačky deformovány a mimoosové síly způsobují příliš velký tlak na stěny průchodek, je nutné předpětí odstranit. Někdy pomůže lepší usazení otopného tělesa.

V prvé části článku jsem se zmínil o trakčním hluku, zapřičiněném střídavým uzavíráním a otevíráním termostatických radiátorových ventilů. Tato činnost ventilů je nežádoucí. Uzavíráním ventilů se neustále mění průtoky potrubím a dochází k náhlým změnám teplot. Správně projektované, správně seřízené a správně provozované otopné soustavy nejsou hlučné. Teplotní změny jsou pozvolné a ke hlukovým projevům nedochází. Termostatický ventil by měl zasáhnout jen v případě vnějších nebo vnitřních tepelných zisků (osluněním, vařením).
Chyba bývá často již v projektu. Projektant navrhuje otopnou soustavu včetně regulačních armatur z hlediska hydrauliky. Zanedbává skutečnost, že topné médium je jen nosičem tepla. Výkony otopných těles jsou poměrně málo závislé na průtoku teplonosné kapaliny. Velká změna průtoku kapaliny nad nominální hodnotou jen málo ovlivní výkon tělesa.Výkon tělesa je však do značné míry závislý na teplotě protékající kapaliny.

Každá stávající otopná soustava by měla být vyvážena z hlediska termohydrauliky.
Termohydraulika zaručí, že nosičem tepla jsou správně aktivována teplotní čidla termostatických ventilů a k nadměrným výkyvům průtoků nedochází. Termohydraulickým vyvážením a správným nastavením otopové křivky se proto zamezí hlučnosti provozu otopné soustavy, nedotápění koncových těles otopné soustavy, sníží se tepelné ztráty v potrubní síti a uspoří se až 25% tepelné energie. Termohydraulické vyvážení také umožní přechod na nízkoteplotní parametry po zateplení staveb, s dalšími úsporami tepla při jeho výrobě a distribuci.

Častým zdrojem hluku v otopné soustavě je zpracovávání příliš velkého dynamického tlaku v regulačních armaturách. Kvalitní termostatický radiátorový ventil se projevuje nadměrným hlukem zpravidla až při dispozičním tlaku na ventilu vyšším než 20 kPa. Předpokladem je však odplyněná teplonosná kapalina. Obsahuje-li kapalina rozpuštěné i volné plyny, dochází ve ventilu k náhlému poklesu tlaku, dalšímu uvolňování plynů ve formě drobných bublinek a ke hlukovým projevům.
Každou otopnou soustavu je nutné při uvádění do provozu po rekonstrukci opakovaně odvzdušnit při vypnutých oběhových čerpadlech. Je-li zdrojem tepla kotelna v objektu, je vhodné topnou vodu ohřát na maximální provozní teplotu bez ohledu na venkovní teplotu, nejlépe na 90°C. Počkat nejméně hodinu a následně odvzdušnit všechna tělesa v nejvyšších patrech. Opakovat tak dlouho, dokud se vyskytují volné plyny. Nespoléhat na automatické odvzdušňovací ventily.
Je-li instalováno zařízení pro aktivní odlučování plynů, např. typu Spirovent, nebo Olymp, stačí provést jednorázové odvzdušnění pří uvedení do provozu.
Pokud je vše v pořádku, nebudou problémy se vzduchem až do dalšího zásahu do otopné soustavy.

Pokud se i po řádném odvzdušňění teplonosné kapaliny opakovaně vyskytují plyny, je třeba zjistit příčinu. Zpravidla se jedná o korozní procesy probíhající v otopné soustavě, při kterých vznikají plyny. Korozi je třeba zabránit.

Teoretické korozní procesy a mechanizmy koroze jsou velmi složité i pro chemiky. Topenáře zajímá zejména koroze ve vodním prostředí.

Druhy koroze.

Obvykle se koroze rozlišuje na chemickou a elektrochemickou. Rozdíl mezi elektrochemickou a chemickou není zásadní. Zpravidla se jedná o kombinaci těchto korozních procesů.V otopných soustavách se vyskytuje též koroze biologická.

Koroze chemická a elektrochemická.

Korozi oceli zásadním způsobem ovlivňuje kyslík rozpuštěný v teplonosné kapalině.
Není-li ve vodě rozpuštěný kyslík, je koroze oceli velmi malá.
Korozi též ovlivňuje přítomnost chloridů. Ve vodě obsahující rozpuštěný kyslík chloridy zrychlují korozi. Za nepřítomnosti rozpuštěného kyslíku nemají chloridy na rychlost koroze podstatný vliv.

Důležitým činitelem v korozi oceli je koncentrace vodíkových iontů. Optimální pH pro otopné soustavy je 9. Při nižší pH rychlost koroze vzrůstá.

Každý konstrukční materiál se vyznačuje standardním elektrochemickým potenciálem.

Standardní potenciál kovu je aktivita kovových iontů v roztoku za standardních podmínek (teplota T=293,15 K, tlak P=101325 Pa). Standardní potenciál charakterizuje elektrochemickou ušlechtilost kovů, t.j. elektrochemickou snahu kovu přecházet do oxidovaného stavu a uvolňovat elektrony. Kovy ušlechtilé, t.j. s vyšším standadním potenciálem, mají tuto snahu menší než kovy s nižším standardním potenciálem. Podle elektrochemické ušlechtilosti lze sestavit kovy do řady, kde na jedné straně jsou kovy ušlechtilé (platina, zlato), a na druhé straně kovy neušlechtilé (zinek, alkalické kovy). Standardní potenciály ušlechtilých kovů jsou označovány jako jako pozitivnější (+), standardní potenciály neušlechtilých kovů jako negativnější (-).

Standardní potenciály konstrukčních kovů nemají absolutní význam. Praktický význam má pouze vzájemné srovnání potenciálů konstrukčních materiálů použitých v konkrétní otopné soustavě. Počátek stupnice (nula) byl stanoven konvencí. Za nulový byl přijat potenciál standardní vodíkové elektrody, který leží přibližně uprostřed stupnice.

Při rozdílných teplotách se rozdíly elektrochemických potenciálů oproti standadním hodnotám mění. Důsledkem rozdílných teplot materiálů je zpravidla větší rozdíl potenciálů.

Rychlost koroze závisí též na poměru velikosti ploch materiálů s různým potenciálem. Korozi ovlivňuje i rychlost a směr proudění teplonosné kapaliny.

Spojením dvou kovů s odlišnými korozními vlastnostmi v korozním prostředí. vzniká makročlánek. Proud mezi oběma kovy je měřitelný. Spojení kovů nemusí být přímé. Elektrolytické korozi nelze zabránit tím, že se materiály s rozdílným elektrochemickým potenciálem oddělí např. vřazením části potrubí z plastů. Teplonosná kapalina se chová jako elektrolyt.

Jsou-li v otopné soustavě použity konstrukční materiály s výrazně rozdílným potenciálem, dochází ve vodním prostředí ke korozi za současného uvolňování plynů, nejčastěji vodíku. Korozí je zpravidla ohrožen materiál s menším potenciálem . To nemusí platit vždy. Existuje t. zv. výměnná proudová hustota, jejíž velikost určuje rychlost koroze v aktivním stavu. Někdy je rychlost koroze s větší výměnnou proudovou hustotou větší, ačkoliv podle standardního potenciálu by tomu mělo být naopak.
Výměnná proudová hustota závisí na vlastnostech teplonosné kapaliny.

Biologická koroze.

Koroze kovů může být ovlivněna nebo způsobena mikrobiologickou činností. Mikroorganismy mohou mít mít přímý vliv na rychlost anodických nebo katodických reakcí, mohou měnit odolnost kovu metabolickými produkty (produkty látkové přeměny), nebo mohou vytvářet korozní mikroprostředí tím, že při svém růstu a množení vytváří bariéry, čímž vznikají koncentrační články na povrchu kovu.

Korozně nejvýznamnější jsou baktérie redukující sírany. Žijí v mírně alkalickém prostředí. Využívají elementární vodík z katodické korozní reakce železa k redukci síranů na sirníky a tím urychlují korozi. Za přítomnosti CO2 produkují sirovodík. Odolávají teplotám i nad 80°C.

Ochrana před kontinuálním zavzdušňováním otopných soustav způsobeným korozními procesy.

1. V otopné soustavě nepoužívat konstrukční materiály s příliš velkým rozdílem standardních elektrochemických potenciálů (např. měď-hliník, měď-hořčík, měď-zinek).
2. Otopnou soustavu napouštět a doplňovat upravenou a odplyněnou vodou.
3. Používat aktivní automatická odplyňovací a expanzní zařízení, zařízení pro fyzikální úpravu topné vody.
4. Pokud se plyny v otopné soustavě opakovaně vyskytují bez zjevné příčiny, je nutné odebrat vzorek teplonosné kapaliny a provést analýzu. Určuje se zpravidla hodnota pH, vodivost, celková tvrdost, koncentrace kyslíku a jiných plynů, vápníku, hořčíku , těžkých kovů, chloridů, síranů a j.
5. Doporučuje se provést rovněž analýzu kalů obsahujících korozní produkty. Z provedených rozborů lze určit příčinu vývinu plynu a doporučit účinná opatření.

Negativní účinky koroze, i zavzdušňování otopných soustav, významně snižuje optimalizace a zavedení nízkoteplotních parametrů teplonosné látky u termohydraulicky vyvážených soustav a rozvodných sítí po zateplení budov. Sníží se tím nejen uvolňování plynů, které korozi způsobují, ale sníženým dilatačním namáháním materiálu se podstatně prodlouží životnost všech otopných zařízení a omezí se výskyt havarijních stavů.

Závěr:

Pro zamezení hlučnosti otopných soustav je nutné:

* Nevytvářet podmínky pro vznik hluku v otopné soustavě.
* Projektant může hladinu hluku významně ovlivnit.
* Otopné soustavy i rozvodné sítě je nutné termohydraulicky vyvážit.
* Věnovat péči pevným a kluzným bodům pro uložení horizontálního i vertikálního potrubí.
* Dynamický tlak zpracovávaný radiátorovým ventilem by neměl překračovat 20 - 25 kPa a zdvih kuželek TRV by měl být vymezen seřízením hlavic.
* Oběhová čerpadla oddělit od potrubí pryžovými kompenzátory.
* Otopnou soustavu po montáži důkladně propláchnout a odvzdušnit.
* Otopnou soustavu doplňovat upravenou a odplyněnou vodou.
* Věnovat pozornost čistotě média a údržbě vhodných filtrů.
* Instalovat zařízení pro aktivní odlučování plynů z teplonosné kapaliny.
* Instalovat průchodky stropem a zdmi v místech kluzných bodů přesahující tloušťku tropu nebo zdiva, aby nedošlo k jejich zanesení při dokončovacích pracích.
* Používat konstrukční materiály s malým rozdílem el. potenciálů a po zavedení nízkoteplotních parametrů teplonosné látky využívat možnosti navrhování plastových potrubí.

Pokud ke hlukovým projevům dojde, lokalizovat zdroj hluku, navrhnout a provést opatření k zmezení vzniku hlukových projevů:

Je-li otopná soustava termohydraulicky vyvážena, snížit otopovou křivku.Termohydraulickým vyvážením stabilizovat průtokové i teplotní poměry v dynamických otopných soustavách a v rozvodných sítích, ve kterých jsou veškeré průtoky řízeny právě úrovní přenosu tepla.

Dodatečně vytvořit pevné body. Průchodky potrubí stropy uvolnit. Potrubí procházející nosnými zdmi uložit bez předpětí do pryžových manžet.

Ing. Jiří Matějček, CSc.

Energetická zařízení s.r.o.

http://www.ptas.cz/smluvni_odberatele/hl…

VK Vladimír Křen @vladimir.kren před 16 roky

Problém se dá nazvat "daň za regulaci". Standardně jsou obytné objekty vybaveny regulací dle venkovní teploty. Tlakové vyregulování je provedeno za denního provozu. Po 22 hodině dochází k "útlumu" a v cca 5 ráno dojde k natopení. Toto je vnější pohled. Protože dům je vybaven TRV a tyto ventily mají základní vlastnost při poklesu teploty v místnosti otvírají a při stoupnutí teploty v místnosti přivírají. Při bližším pohledu na děje v topné soustavě zjistíte, že si poněkud protiřečí. Po večerním odtopení dojde k snížení teploty topné vody a tím k okamžitému snížení topného příkonu do topné soustavy. Dále dojde k snížení teploty v mistnostech a tím dojde k pootevření TRV které začnou pouštět do radiátorů více topné vody. Jelikož stoupne též průtok přes výměníky vzroste též přenesená energie a celé tzv. odtopení během hodiny až dvou jde do kytek. Toto potvrzuje spotřeba tepla ve zdrojích (teplárnách). Jelikož cirkulaci zajišťují odstředivá čerpadla, která pracují dle své Q/H křivky a pro správnou funkci topného systému je nutno zajišťovat dostatečnou tlakovou diferenci po pootevření TRV dojde k poklesu tlaku na výtlaku oběhového čerpadla dojde ke startu další oběhovky. Startem oběhovky dojde k nárůstu průtoku topné vody a začne se natápět celý systém po nějaké době opět TRV přivírají, stoupá tlaková diference až dojde k odstavení jednoho oběhového čerpadla. V tomto okamžiku dojde k uzavření zpětné klapky na výtlaku odstavovaného oběhového čerpadla. Tím vzniká vodní ráz doprovázený zvukovými efekty. Další možností jsou nevhodná čerpadla pracující v paralelním provozu. To znamená že během paralelního provozu dochází k "přetahování" čerpadel a tím i k zavírání výtlačné zpětné klapky. Nejzáludnější jsou místní odpary v potrubí které mohou způsobovat náhodné změny tlaku vedoucí až ke kmitání celého systému. Pokud je to definováno dle času přikláněl bych se k jevům způsobených startem další oběhovky. Možné řešení problémů je ve vhodné úpravě startovacího a odstavovacího algoritmu oběhových čerpadel (celkem levné ale ne vždy účinné) nebo vybavení pohonů oběhových čerpadel frkvenčními měniči které plynulou regulací otáček regulují tlakovou diferenci (dražší ale účinné), podmínkou jsou dostatečně dimenzovaná oběhová čerpadla.

VK Vladimír Křen @vladimir.kren před 16 roky

VK Vladimír Křen @vladimir.krenJeště jsem prošel své paměti z uvádění různých tepláren do provozu a přidávám popisy dalších možných provozních potíží. Doplňování toplného systému se řeší buď spojitě pomocí regulačních ventilů nebo nespojitě pomocí solenoidových ventilů. Tento systém se nazývá regulace neutrálního bodu, která má zajistit takový tlak v topném systému, který zajišťuje jeho správnou funkci. Při řešení pomocí regulačních ventilů je systém klidný a tichý ale je relativně drahý. Při řešení pomocí solenoidových ventilů dochází ke zvukovým efektům při zavírání jednotlivých ventilů. Některé menší topné systémy bývají vybaveny pouze jedním sol. ventilem a vlastní expanze topného systému je zajišťována pomocí expanzní nádrže. Pokud se stane a dojde k protržení vaku expanzní nádrže tato přestane plnit svoji funkci a interval doplňování se velmi zkrátí při zvětšení tlakových rázů v topném systému. Podobně se projevuje též nevhodné natlakování vaku expanzní nádrže.