Budu Vám vyprávět trošku delší příběh na často probírané téma - vytápění v rodinném domě. Nechť se čitatel oprostí od faktu, že jde o příběh smyšlený. Kdo se jím prokouše má můj obdiv.
Žily, byly dvě rodiny, které si postavily dva stejné domky. Obě rodiny měly vztah ke dřevu, tudíž si pořídily jako zdroj tepla kotel na dřevo. Pro vyšší komfort si k němu pořídily i shodně velké akumulační nádoby. Pak se ale jejich „cesty“ začaly rozcházet.
První rodina se rozhodla pro systém podlahového vytápění, od kterého si slibovala značné úspory energie či interiér bez radiátorů. První věc, co bylo třeba řádně vyřešit, byla skladba podlahy. Tloušťka anhydridu nesměla být ani moc tenká - aby něco vydržela, ani moc tlustá – aby nebránila prostupu tepla. Vybrat finální nášlapnou vrstvu také nebylo jednoduché. Pro podlahové topení ideální dlažba či laminátové podlahy byly tvrdé a studené, navíc odstávka topení by v přechodném období byla výzvou pro zakoupení teplých papučí. Nabízely se teplejší podlahy na bázi korku či plovoucí s tenkou nášlapnou vrstvou ze dřeva. Tyty podlahy ale prodlužovaly odezvu topného systému a kladly zvýšené nároky na včasnou modulaci otopné vody. Rodina měla děti, takže si nakonec vybrala teplejší variantu.
Do nového domu patří nový nábytek. Starý gauč zabíral příliš podlahové plochy a pod novým na nožkách se navíc lépe uklízí.
Zbývalo už jen vyladit nastavení topného systému v průběhu celého dne. Při rovnoměrném rozložení teplot u podlahového topení by možná stačilo i o dva stupně méně ve srovnání se starými „topnými návyky“. Topení se ale muselo nastavit podle osoby s nejcitlivějším vnímáním tepla a i ta osoba měla v přijímání tepla v průběhu dne a dle činností výkyvy. Při odezvě systému v řádech hodin tak bylo lepší korigovat standardní teplotu o nějaký ten stupeň do plusu. S útlumovým stavem pro noc to bylo díky velké setrvačnosti systému komplikovanější. Když už přece jen začala teplota v místnostech pozvolna klesat, bylo nutné opět pozvolna začít v podlahách teplotu otopné vody zvyšovat, aby ráno v domu bylo opět teplo. Snížení teploty v domě v případě delší nepřítomnosti členů rodiny bylo v podstatě možné jen díky sofistikovanému řídicímu systému ovládanému pomocí bezdrátového připojení. Jedině tak bylo možné v případě nepředpokládané situace v dostatečném časovém předstihu operativně reagovat na změnu požadavku na vnitřní teplotu v domě.
Druhé rodině vždy vyhovovaly radiátory a tak neměla jediný důvod v novém domě vymýšlet něco jiného. Na podlahový polystyrén dali bytelný cementový potěr s kari sítí, který mohl udělat zedník za zlomek ceny anhydridu. Rodina měla také děti, a tudíž zvolila teplé dřevěné podlahy, v pokojíčcích vylepšené koberci.
Nejtěžší bylo vybrat otopná tělesa. Nabídka radiátorů i konvektorů byla natolik široká, že jen zorientovat se v nabídce zabralo spoustu času. Levné deskové radiátory, byť se dělaly v hygienické variantě, domácí paní neoslovily. Zamilovala se do litinových. „Hlavě“ rodiny se zprvu do dražších radiátorů moc nechtělo, ale jediný významnější rozdíl viděl v tom, že mají schopnost „pojmout“ více tepla, které pak postupně v průběhu času uvolňují do místností. Bylo tedy jen třeba počítat s větším doběhem radiátorů a přiškrcovat je před spaním o hodinku dříve.
S nastavováním teplotních režimů si druhá rodina hlavu nelámala. Jejich život nebylo možné zaškatulkovat do kolonek Po – Ne, 0 – 24 hod. Když se spalo, bylo topení vypnuté či ztlumené, aby byla v domě teplota příjemná na spaní. Když byli vzhůru, tak stačilo otočit termohlavicemi a za chvílí se domem šířilo příjemné teplo. Teplota v domě se nemusela zbytečně zvyšovat kvůli paní domu, která po příchodu z venkovních prostor či při dlouhodobé večerní nečinnosti vyžadovala vyšší tepelnou pohodu než zbytek rodiny. Stačilo totiž jen přirazit si židli či křeslo blíže k radiátoru a vypít si u něj svůj oblíbený šálek kávy či sklenku červeného vína.
A tak si tam spokojeně žily obě rodiny a nic víc dalšího neřešily.
A jaká je pointa příběhu? Mezi lidmi je o topných systémech rozšířena spousta polopravd a mýtů... Ale jak se říká: „Není všechno zlato, co se třpytí a každá mince má dvě strany“.
Každý by si měl pečlivě vybrat tu svou cestu. I každému a řidiči svědčí něco jiného a ne vždy dojedete do cíle nejrychleji a nejlevněji jen po dálnici.
45 odpovědí
Zobrazit všechny reakceNevhodný příspěvek
Pokud chcete upozornit redakci na diskusní příspěvek, který svým obsahem porušuje pravidla diskusí na portálu TZB-info, klikněte na tlačítko Odeslat. V diskusích jsou nepřípustné zejména příspěvky vulgární, urážlivé a nesouvisející s tématem dané diskuse.
Vyberte způsob sdílení
