Podlahové topení + akumulační nádrž: samostatné okruhy bez rozdělovače?V rámci rekonstrukce domu plánuju kompletně novou otopnou soustavu. Centrem by byla akumulační nádrž (nabíjená více zdroji, mj. termickými solárními panely a teplovodním krbem), sloužící i jako průtokový ohřívač TUV (tudíž bude vždy alespoň nějakým záložním automatickým zdrojem (plyn nebo elektřina) zahřátá na těch min. cca 40 °C). Takže teplo bude možno odebírat v libovolném (libovolně malém) množství kdykoliv.
Vytápění by bylo převážně podlahovým topením (suchý systém s malou setrvačností), v některých méně důležitých technických místnostech možná i radiátory (víceméně jen pro temperaci). Požadavek je možnost regulovat teplotu v každé místnosti zvlášť (důvod: ne všechny místnosti jsou trvale obývány (pokoj pro hosty, příležitostná pracovna atd.), dále v jedné místnosti bude ten krb (takže během topení krbem by mělo jít ústřední topení vypnout/ztlumit, aby se nepřetápělo) a některé místnosti se nejspíš budou zahřívat sluncem přes okno více než jiné). Místností je cca 8, poměrně kompaktně rozložených tak, že vzdálenost každé z nich od akumulační nádrže by byla do cca 5 metrů.
A teď můj dotaz:
Vím, že standardní způsob zapojení PT je jedno oběhové čerpadlo a rozdělovač s ventily, kterými se regulují jednotlivé okruhy. Když jsem se ale koukal na ceny oběhových čerpadel, rozdělovačů a servopohonů k ventilům, vychází mi, že levnější a jednodušší na stavbu i regulaci by bylo řešení, kdy by byl jeden společný termostatický směšovací ventil poskytující správnou teplotu topné vody (nebo dva, zvlášť pro radiátory a pro PT) a každý okruh by měl svoje vlastní oběhové čerpadlo, teplotní čidlo na zpátečce (pro regulaci aktuálního průtoku čerpadla) a pokojový termostat. Jednotlivá čerpadla by se tak spouštěla nezávisle podle toho, kdy a v jaké míře by bylo potřeba do toho kterého okruhu topit.
Má toto řešení nějaké úskalí, které mi uniká?
Předem děkuji za odpovědi.