Často se v diskuzích objevují dotazy na ztráty tvarovek nebo fitinek. Proto chci dát k náhledu, kde problém je a k diskuzi proč to tak je. Problém by nebyl kdyby výrobci nodobých tvaroek si opatřili a uvedli správné hodnoty koeficientů nebo Zeta a nepřebírali data bez uvážení z dob, kdy tvarovky nezmenšovaly světlost, tedy byly plnoprůtokové a bez nějakých ostrých zákoutí. To ale stojí peníze a nejlevnější tvarovky se v Evropě vyrobit nedají. Těmito hodnotami se zaplnily databáze kalkulátorů a problém je na světě. V odborných kruzích se o tom ví a i diskutuje ale moc to zatím nepomáhá a tak dochzí v praxi ke zklamání když něco pořádně neproudí. I technické listy k nějakému prvku když už se dohledají se dají zpochybnit. Dám pár obrázků pro představu o co se jedná.
Mýty o průtocích
https://www.flowguardgold.com/en-us/blog…
Velké ztráty Lublin University
https://www.e3s-conferences.org/articles…
Minor a Major ztráty představa
https://www.me.psu.edu/cimbala/me320/Les…
2 odpovědi
Zobrazit všechny reakcePane Homolo,
máte pravdu v tom že se nedá věřit různým kalkulátorům na internetu a každý kdo to myslí s hydraulickým návrhem vážně si musí potřebný matematický aparát sám dostatečně osahat. Potom se ale nebude k internetovým kalkulátorům uchylovat nikdy.
K problematice místních ztrát (podle bernuliho / eulerovu přístupu k vyčíslování energetických výšek) bych ještě rád vyzdvihl fakt, že absolutní hodnota místních ztrát závisí především na čtverci rychlosti. Na tomhle je založena podstata většiny hydraulických návrhů, aby navrhovaná průřezová rychlost nepřekračovala 1 m/s. v takovém případě se totiž místní ztráty fakticky neprojevují a i ve výpočtu je pak možno je zanedbat. Na jednom z vašich listů je uvedena očekávaná rychlost proudění 2m/s, na takové rychlosti se v našich končinách potrubí zpravidla nikdy nenavrhují. Jiné koeficienty jsou zcela zjevně myšleny pro rozdílné průřezové rychlosti a troufám si tvrdit, že to je právě podstatou jejich nesouladu.
Obecně vzato se energetický přístup hodí prouze pro dlouhá potrubí (kde místní ztráty nehrají příliš důležitou roli) a pro výrobní návrh např speciální armatury se bude používat modelování založené na MKP a tam takový povrchní přístup k místním ztrátám ztrácí svůj fyzikální smysl.
Zdravím Vás, Ondra M.
Mne to připadá jako "zmatení jazyků ve starém Babyloně". Moře tabulek a rozdíné údaje. Je faktem, že se rozvody PEX tedy v plastu se začali používat dávno pro DHW (rozvod teplé úžitkové vody) a na kohoutkovou vodu (Drinking Water), kde to obvykle teče chvíil a k dispozici je až 6 atmosfér. Pak se to potichu převzalo pro rozvody topné vody Al-PEX. Jenže tam je k dispozici obyvkle 10 a 30 kPa a navíc povinně instalovaný obtok neboli BY-PASS. Fitinky mají nějaké koeficienty pro stanovení místní tlakové ztráty akorát nevím jakou rychlost vody tam dosadit, zda tu v jmenovitém průměru nebo tak, kde to teče až 3,5 x rychleji.
V tabulce převzaté z nějakého katalogu od WAVIN jsou už úplně jiné hodnoty ZETA. Tam se to asi vztahuje na rychlosti ve jmenovité světlosti potrubí. Nejané jsou tam ty téčka, kde není uvedený nějaký poměr slučování a rozdělování proudů a přitom víme, že pod radiátorem v jedné větvi musí dojít k rozdělení a v druhé ke sloučení. Uvedené téčka mají vždy jednu větev uzavřenou. Ty vysoké hosdnoty ZETA jsou docela alarmující. Je tam patrný rozdíl mezi plastovými tvarovkami (K) a mosznými (M). Asi oprávněne, plastové pro lisování musí mít silnější stěnu. Ovšem dopátrat se poměrně důležitého rozměru vnitřního otvoru je skoro nadlidský úkol.
Nevhodný příspěvek
Pokud chcete upozornit redakci na diskusní příspěvek, který svým obsahem porušuje pravidla diskusí na portálu TZB-info, klikněte na tlačítko Odeslat. V diskusích jsou nepřípustné zejména příspěvky vulgární, urážlivé a nesouvisející s tématem dané diskuse.
Vyberte způsob sdílení
