Redakce @redakce před 12 roky27.09.2012 07:45:00Plné znění článku: K prostupu tepla reflexními tepelnými izolacemi
29 odpovědí
Zobrazit všechny reakceDobré ráno, páni "odborníci".
Mám pro Vás překvapení.
Vícevrstvé reflexní folie a jejich neuznání jako plnohodnotné tepelné izolace mezi odborníky, nepramení pouze z faktu, že jsou špatně měřeny, ale především jsou i špatně počítány.
Pro změření tepelně izolačních vlastností se dnes používá normativní postup, který je pro vícevrstvé reflexní folie zcela nevhodný. Přiložením čidel na jejich velmi málo emisivní povrchy dojde ihned k zásadnímu ovlivnění těchto povrchových teplot, ale hlavně se zcela zanedbává její schopnost odrážet teplo a také schopnost nevyzářit teplo dále.
Z povrchových teplot se pak počítají prostupy tepla a z nich se vyhodnocují tepelněizolační vlastnosti.
Existuje spousta článků, plných vzorců a teorií, které naprosto věrohodně "dokazují", že reflexní izolace mají tepelný odpor výrazně menší, než ho mají ve skutečnosti.
Pod takovými články jsou podepsaní i všeobecně uznávané oborné kapacity jako např:
Ing. Roman Šubrt z předseda Energy Consulting, působící i na VŠTE České Budějovice
Ing. Pavel Kopecký, Ph.D., Stavební fakulta ČVUT v Praze
Ing. Jiří Šála, CSc. – expert a poradce v tepelné ochraně budov
Doc. Dr. Ing. Zbyněk Svoboda – autor výpočetního programu TEPLO
Ing. Pavlína Charvátová z Vysoké školy technické a ekonomické České Budějovice
a spousta dalších kapacit a odborníků na zateplení.
Jsou dva způsoby jak vypočítat tepelný odpor izolace.
Ten první využívá „odborná veřejnost“ s mottem: Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě?
Vychází ze vztahu, kdy je odpor izolace závislý na její tloušťce a také na její schopnosti teplo vést.
Vzorec R = d/ λ, říká, že čím větší je tloušťka izolace (d) a čím nižší je její vodivost (λ), tím větší je její tepelný odpor (R).
Na první pohled je to jednoduchý vzoreček. Tloušťka materiálu se stanoví snadno – stačí ji změřit.
Zato vodivost materiálu už tak snadno změřit nelze. Ta je závislá na vlhkosti, teplotě, struktuře materiálu a dalších aspektech, na které se buď zapomíná nebo se záměrně zanedbávají. Dnes jsou v oblibě přístroje, které vyhodnocují tepelný tok materiálem na základě změření jeho povrchových teplot (na teplé a studené straně), a jen podle rozdílu určí jeho vodivost.
Že je tato metoda především u vícevrstvých reflexních izolací špatná, je vysvětleno výše (není totiž možné změřením stanovit, kolik tepla se odrazí zpět ke zdroji a kolik tepla se nevysálá z izolace ven a to ani v případě, že dokonale znají schopnost materiálu teplo sálat, protože samotná povrchová teplota materiálu je zásadně ovlivněna spoustou vlivů a rozhodně nám neříká, KOLIK ENERGIE UNIKLO).
A i když tento teplo-toko-měr k dispozici nemají, používají tito „odborníci“ všelijaké složitě vypadající vzorečky, které jim pomáhají pomocí OPĚT z povrchových teplot na materiálu, stanovit prostup tepla a z něj pak vyvozují jeho tepelnou vodivost.
Pro stanovení vodivosti však potřebují tito velmi erudovaní „odborníci“ nejprve oddělit sálavou složku tepla od vedení a proudění a vypočítat tyto složky odděleně, aby je následně opět sloučily dohromady.
Hustotu sálání počítají dle vzorce (4)
Matematickým odvozením pak z něj udělají podstatně jednodušší vzorec (6)
Vodivost vedení pak odvodí ze vztahu dle vzorce (2) , kde index (i) znamená, že se to správně má počítat pro každou vrstvu zvlášť (na což však většině „odborníků“ stačí pouhé zjednodušení, omezit celý výpočet pouze na vzduchovou mezeru a vrstvu izolace – jak píše pan Ing. Kopecký CSc, ze stavební fakulty ČVUT - cituji: V předchozí rovnici se zjednodušeně předpokládá, že fólie jsou tak tenké, že je možné je nahradit jedinou teplotou).
Až to všechno spočítají odděleně, tak to dají dohromady, čímž vypočtou nějaký celkový DOMNĚLÝ odpor, a pak z něj stanoví zpětně i vodivost pomocí vzorečku λ = d/R.
Je logické, že u těchto vzorců je mnoho „asi“. Nezná se přesná emisivita, vlhkost, dosazují se povrchové teploty (jsou i tací „odborníci“, kteří dokáží pro své vzorce tyto povrchové teploty i odhadnout – jak ve svém výpočtu uvádí Ing. Pavel Kopecký CSc., ze Stavební fakulty ČVUT – opět cituji z jeho článku: Pro účely inženýrských výpočtů obvykle stačí odhadnout hodnotu průměrné absolutní teploty (T1 + T2)/2), takže se není čemu divit, že je třeba mnohokrát zjednodušovat, předpokládat a dohadovat se.
Když se podíváte na přiložený obrázek, jsou v něm výpočty podle vzorců pana Ing. Kopeckého. Teploty jsou ODHADNUTY takto:
Teplota na zdi 25°C, teplota na 1. folii 20°C a teplota na vnější folii -15°C. Tu druhou a třetí teplotu jsem převzal od Ing. Kopeckého z jeho článku, tu první jsem "odhadl" podle změřených hodnot na jednom objektu izolovaném Lupothermem v Moskvě, ke se naměřilo: T zeď = 20,1°C; T na 1.folii 15,5°C; T na vnější folii -17,2°C.
Lambda (vodivost) reflexní folie vyjde přesně podle metodiky pana Kopeckého: 0,00272 W/m.K a tím pádem R samotné izolace: 11,01 W/m2K. Můžete to po mě zkontrolovat - výpočet je na obrázku v příloze.
A pokud dosadíme do stejného výpočtu i změřené hodnoty z Moskvy, vyjde kupodivu velmi podobný výsledek.
Vážení "študovaní inženýři", když si budete cucat teploty z prstu a odhadovat a zjednodušovat a nahrazovat věci podle toho, jak se Vám to pro Vaše výpočty hodí, tak nikdy nedojdete k reálným výsledkům a pak stačí to po Vás jen přepočítat se skutečnými teplotami a hned vypadáte jako hlupáci nebo lumpi. Stojí Vám to za to?
A přitom je to tak jednoduché!!! A spravedlivé pro všechny tepelné izolace - reflexní i ty nereflexní:
Tepelný odpor lze totiž definovat i druhým způsobem a to vztahem: m2 . K / W
Nebo-li: Čím větší je izolovaná plocha (m2) a současně čím větší je rozdíl teplot mezi vnitřním a vnějším prostředím (K) a dále - čím menší je energie, potřebná pro udržení stejné teploty v izolovanému prostředí (W), tím větší je tepelný odpor a tedy tím lépe bude izolace účinkovat.
Pro přesné změření tedy postačí:
Zaizolovat těleso nebo objekt a změřit plošnou velikost izolace – tím máme první hodnotu: (m2). Čím větší tento objekt bude, tím přesnější bude výsledek.
Vyhřát vnitřní prostor izolovaného objektu na takovou teplotu, aby rozdíl teplot (K) mezi vnitřním a venkovním prostředím byl co největší, čímž se nám i zde výrazně zvýší přesnost výsledku.
A pokud nyní budeme měřit energii, potřebnou na udržení teploty uvnitř, získáme i třetí hodnotu, potřebnou pro výpočet – (W).
Pokud dosadíme tyto 3 změřené hodnoty do výpočtu: m2. K /W, pak dostaneme tepelný odpor izolace hned, přesně a bez nějakých domněnek, předpokladů a zjednodušení....
Je velká škoda, že se jednoduché věci nahrazují zbytečnými složitostmi, které je třeba "zjednodušovat a upravovat" a které tudíž vedou pouze k chybám, postavených na mnoha dohadech a předpokladech.
Pak tito „odborníci“ zveřejňují články, kde předpokládají u čtenářů, že přeskočí jejich nezáživné vzorečky doplněné o opět nezáživné vysvětlování, kde by mohla díky jejich dohadům vzniknout jaká nepřesnost, ale protože mají u jména napsané Ing. a CSc. a třeba ČVUT nebo VŠTE , tak bude všem stačit, aby nabyli přesvědčení, že autor má pravdu jen z titulu, že přednáší na vysoké škole a studentky na zkoušky nosí krátké sukně a velké výstřihy, aby dostali od pana Odborníka zápočet.
A konkrétně k Vám, pane Kopecký: proč jste mi na moji přímou a velmi uctivě položenou otázku (asi před měsícem) - "jak jste došel ve svém článku k Lambdě reflexní folie 0,144 W/mK" (viz. příspěvek níže) neodpověděl?
Bylo to proto, že byste musel přiznat, že jste si ji vymyslel?
Nevhodný příspěvek
Pokud chcete upozornit redakci na diskusní příspěvek, který svým obsahem porušuje pravidla diskusí na portálu TZB-info, klikněte na tlačítko Odeslat. V diskusích jsou nepřípustné zejména příspěvky vulgární, urážlivé a nesouvisející s tématem dané diskuse.
Vyberte způsob sdílení
