Diskuze ke článku: Problematika indikace tepla pro vytápění v evropské a naší legislativě

TZB-info
Diskuzní fórum
Diskuze ke článkům
Diskuze ke článku: Problematika indikace tepla pro vytápění v evropské a naší legislativě

Reklama

Redakce @redakce před 18 roky

Diskuze ke článku: Problematika indikace tepla pro vytápění v evropské a naší legislativě

Plné znění článku: Problematika indikace tepla pro vytápění v evropské a naší legislativě

Anotace článku: Bez zavedení měřicí nebo indikační techniky spotřebitelům chybí motiv pro regulaci tepelného výkonu a hospodárného chování. Historie změn uvedených v článku umožňuje snadnější orientaci a pochopení současného stavu dané problematiky.

Vkládání nových příspěvků je dostupné pouze pro přihlášené uživatele

Registrovat

Nejnovější příspěvky

RB Richard Beber @richard.beber

nejedná se o měřič tepla, ale o poměrný dělič (indikátor), takže pouze indikuje provoz otopného tělesa. ad1)…

před 14 roky

PD Paulina Durianova @paulina.durianova

Dobry den prajem, Chcela by som sa Vas opytat nasledovne: na radiatoroch mam namontovane merace tepla, ktore mi…

před 14 roky

PV Petr Vávra @petr.vavra

Dobrý den, víceletou zkušeností s používáním IRTN bylo zjištěno, že prakticky všichni uživatelé bytových jednotek jsou…

před 16 roky

10 odpovědí

Zobrazit všechny reakce

PV Petr Vávra @petr.vavra před 16 roky

Dobrý den, víceletou zkušeností s používáním IRTN bylo zjištěno, že prakticky všichni uživatelé bytových jednotek jsou schopni se vejít do +40% nákladů na vytápění. Dvě vyjímky, které a to x -násobně překračují náměry si toto způsobují trvalým vytápěním zasklené lodžie trvale otevřeným oknem a to i když je teplota venku hluboko pod bodem mrazu. Jsem zastáncem zrušení horní 40% hranice uplatňování nákladů na vytápění - spodní hranici je vhodné zachovat.
s pozdravem
Petr Vávra

KV Kulhánek Vít @kulhanek.vit385 před 18 roky

promińte mi dotaz, ale nájemníka bytu moc nezajímá legislativa a co já vím nějaký rozpor v chápání vyhlášek a stanovisko občanů k jinak velmi hodnotnému a mnoho vysvětlujícímu článku pana inženýra. Mně by více zajímalo, jak se na celou věc dívá třeba praktik v měření a regulaci člověk, který zde píše na TZB-info velmi hodnotné příspěvky pod jménem Bartel. Děkuji předem.

BS Bartel St.. @bartel.st559 před 18 roky

KV Kulhánek Vít @kulhanek.vit385O přesnosti měření odpařovací metodou a způsobu jeho provedení jsem se zmiňoval v odpovědi na dotaz ze dne 27.9.2004 ve svém článku o Automatické regulaci vytápění

:Č občané : Černý L., Patočka J., Skuhra J., Zunt V. @obcane.cerny.l.patocka.j.skuhra.j.zunt.v345 před 18 roky

Několik poznámek k dezinformacím v článku z 12.6. 2006 „Problematika indikace tepla pro vytápění v evropské a naší legislativě“, jehož autorem je Ing. Jiří Cikhart DRSc.
Autoři: občané : Černý L., Patočka J., Skuhra J., Zunt V.

1.
Autor kritizuje českou legislativu, zejména zákon o hospodaření energií, ve kterém, podle jeho názoru, nejsou promítnuta opatření k indikaci či měření spotřeby tepla v bytech budov ze Směrnic EU. Tato opatření v nich spatřuje autor na rozdíl od vlády, poslanecké sněmovny, senátu a presidenta a expertního týmu, který posuzuje kompatibilitu našich právních norem s požadavky směrnic EU. V § 1 zákona č. 406/2000Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších zákonů včetně zákona č. 177/2006 Sb. se totiž explicitně stanoví : „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství …“. Přitom názvy těchto předpisů jsou v plném znění, aby nebylo pochyb, v zákoně citovány. Jsou to: Směrnice Rady č. 93/76/EHS ze dne 13. září 1993 o omezování emisí oxidu uhličitého prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti (o kterou se autor opírá a která notabene byla zrušena – viz bod 3 – o čemž autor nemohl nevědět) a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov.
Je na čtenářích, aby sami si zvážili, komu budou věřit, a aby posoudili, proč autor zveřejňuje takové informace (dezinformace) a zda se nejedná o pomluvy a lži a nebo, zda se nejedná o šíření poplašných zpráv.

2.
Je k zamyšlení, proč ve Směrnici o energetické náročnosti budov není přijato opatření k autorem požadované povinnosti „indikovat teplo pro vytápění“ v bytech. Pouze v úvodní části – odůvodnění Směrnice (nikoliv ve Směrnici samé) je ve 20. z 23 bodů uvedeno doslova: „ účtování nákladů na vytápění, klimatizaci a teplou vodu uživatelům budov úměrně ke skutečné spotřebě by mohlo přispět k úsporám energie v bytovém sektoru.“ Podle výkladu p. Sperbera, odpovědného za posuzování předaného tepla do bytu v evropské asociaci rozúčtovatelů se sídlem v Bonnu, toto znění neimplikuje indikaci úrovně vytápění v bytech a dokonce z této formulace nelze usuzovat na příčinný vztah. Evropská asociace rozúčtovatelů také na tuto větu ve směrnici 2002/91/ES od jejího vydání do této doby nereagovala doporučením ke změně národních právních předpisů rozvrhu tepla v rámci budovy. Tato konstatace evokuje některé otázky, na které si čtenáři mohou sami odpovědět.
Není to určitý náznak k ústupu od rutinně užívaného „poměrového měření“ v celoevropském kontextu?
Není použitý kondicionál „by mohlo přispět“ výrazem bezradnosti, jak dále pokračovat v poměrovém měření, jak pohlížet na indikaci (registraci teploty) na otopném tělese?
Neocitá se poměrové měření ve slepé uličce díky způsobu rozúčtování založeném na příslušných technických normách (EN – 834,5), které zakládají rozdělování nákladů na vytápění toliko na zjištění tepla odevzdaného otopným tělesem? Podle tohoto pojetí rozúčtování se ve skutečnosti předpokládá, že „skutečná spotřeba“ tepla v místnosti odpovídá množství tepla získaného pouze z otopného tělesa, které je v ní umístěno, protože je indikátorem registrováno množství odevzdaného tepla otopným tělesem na základě měření povrchové teploty tělesa v určitém časovém úseku.

3.
Autorem citovaná dikce článku 13 ze Směrnice Evropského parlamentu a rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS je, čtenáři nechť sami posoudí, zda záměrně a účelově, nepřesná. Článek 13 Směrnice zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie dne 27.4. 2006 zní:
„Měření spotřeby energie a informativní vyúčtování
1. členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci odebírající elektřinu, zemní plyn, dálkové topení či chlazení a teplou vodu pro domácnost vybaveni za tržní ceny individuálními měřiči, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeb.
Při výměně stávajícího měřiče se tyto individuální měřiče poskytnou za konkurenceschopné ceny vždy, s výjimkou případů, kdy je technicky nemožné nebo kdy jeto nákladově neefektivní v poměru k odhadovaným možným úsporám. Při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích uvedených ve směrnici2002/91/ES budou tyto individuální měřiče vždy poskytována za konkurenceschopné ceny.
2. členské státy zajistí, aby bylo vyúčtování, které provádějí distributoři energie, provozovatelé distribučních soustav a maloobchodní prodejci energie, pokud je to vhodné, založeno na skutečné spotřebě energie a aby bylo předkládáno v jasné a pochopitelné formě. Spolu s vyúčtováním obdrží koneční zákazníci rovněž informace se zevrubným přehledem stávajících cen energie. Vyúčtování na základě skutečné spotřeby bude prováděno dostatečně často, aby zákazníci mohli svoji spotřebu regulovat.
3. členské státy zajistí, aby distributoři energie, provozovatelé distribičních soustav nebo maloobchodní prodejci energie, kde jeto vhodné, poskytovali konečným zákazníkům v účtech, smlouvách, transakcích a stvrzenkách na distribučních místech tyto informace:
a) aktuální skutečné ceny a skutečnou spotřebu energie;
b) srovnání aktuální spotřeby energie konečného zákazníka se spotřebou za stejné období předchozího roku, nejlépe v grafické podobě;
c) kdykoli je to možné a přínosné, srovnání s průměrným normalizovaným nebo vzorovým uživatelem energie stejné kategorie;
d) kontaktní údaje na organizace spotřebitelů, energetické agentury nebo podobné subjekty, včetně adres internetových stránek, u nichž jsou dostupné informace o opatřeních ke zvýšení energetické účinnosti, srovnávací profily konečných uživatelů nebo objektivní technické údaje o energetických spotřebičích.“
K zamyšlení stojí, proč autor článku 12. 6. 2006 cituje nesprávně znění článku směrnice, jejíž dikce v návrhu byla známa již koncem roku 2005 a její definitivní konečné znění je známo dnem 5. 4. resp. 27. 4. 2006 ?
Není třeba k tomu mnoho dodávat. Čtenář si zajisté povšimne formulace „pokud je to technicky možné“, a zejména si uvědomí, že koneční zákazníci dodavatelů energie (provozovatelů distribučních sítí, distributorů, maloprodejců energie), nikoli koneční spotřebitelé energie, jak uvádí autor, mají být vybavení měřiči energie. Konečným zákazníkem tepelné energie, ve směrnici je použit termín „za dálkové topení“ resp „za teplou vodu“, je vlastník budovy. Navíc se jasně hovoří o měřičích, nikoli o registraci, jak se běžně v materiálech z evropských zemí označují instrumenty poměrového měření tepla – indikátory, kterýžto termín také autor používá v souvislosti s jeho požadavkem jejich povinné instalace stanovené zákonem. V článku je odvolávka na směrnici o energetické náročnosti budov, která chápe jednoznačně budovu jako konečný spotřebič (tepelné) energie. I toto může svědčit o tom, že opatření v tomto článku směrnice, která se týkají měření tepla, se vztahují na „patu“ budovy. Jiná situace je samozřejmě u dodávky elektřiny nebo plynu, jejichž spotřeba je plně adresná u uživatelů bytů a nebytových prostorů a tudíž přirozeným konečným zákazníkem dodavatele je nájemce bytu nebo nebytového prostoru v budově.

4.
Zasklení lodžií a výměna oken za okna s větším tepelným odporem zajisté přispívají ke snížení tepelných ztrát bytů. Ale o snížení 50 % lze pochybovat. Snížení spotřeby v bytě bývá často na úkor sousedních bytů. Jde o to, co se myslí skutečnou spotřebou tepla.

5.
K položeným otázkám v závěru příspěvku autora lze úvodem poznamenat, že jsou zavádějící až nekompetentní a demagogické.
Pro přehlednost jsou zde uvedeny v úplném znění.
„Mám za to, že by se tvůrci našich právních norem měli v současné době zaměřit na řešení těchto základních problémů:
1. Je vytápění bytů službou, kterou je nutno řádně odebírat,
2. Je vytápění bytů dodávkou tepelné energie konečnému spotřebiteli, jež má v daném bytě zabezpečit jistou vnitřní teplotu v souladu s přáním konkrétního spotřebitele?
Z hlediska ochrany základních lidských práv a svobod jednotlivce pak bude nutno řešit i tyto další problémy:
1. Může být koncový spotřebitel (uživatel bytu) nucen k tomu, aby odebíral tepelnou energii (popřípadě službu), kterou nechce?
2. Může být koncový spotřebitel (uživatel bytu) nucen k tomu, aby platil za tepelnou energii, kterou neodebral (viz § 4 odst. 4 vyhl.č. 372/2001 Sb.)?
3. Může být koncový spotřebitel (uživatel bytu) nucen k tomu, aby platil úhradu za část energie, kterou odebral jiný koncový spotřebitel ve stejné zúčtovací jednotce?
Odpovědi na tyto zásadní otázky musejí být jasně a jednoznačně zakotveny v našich právních normách a nesmějí být, alespoň podle mého názoru, v kolizi s právními předpisy EU.“

Na prvou dvojici otázek
lze odpovědět takto: ústřední vytápění je podle našeho (nejen našeho, ale běžně jiných zemí) občanského práva službou poskytovanou s užíváním bytu; z technického hlediska je tato služba samozřejmě realizována dodávkou tepelné energie soustavou ústředního vytápění budovy. Vlastník budovy si buď jako odběratel energie – konečný zákazník- poskytování této služby zajišťuje prostřednictvím vnitřního rozvodu energie, který je součástí budovy, smlouvou o dodávce tepelné energie s dodavatelem a nebo provozem vlastního zdroje tepla. Tím není vyloučeno, že za jistých podmínek, což energetický zákon připouští, nemohou být odběrateli tepelné energie – dodavatelovi zákazníci vlastníci nebo nájemci bytů v budově.

Druhou trojici otázek právě z hlediska ochrany a dodržování lidských práv, když už se jich autor dovolává, je nutno doplnit dalšími otázkami podle zásady uplatňované ve všech civilizovaných zemích, které důsledně lidská práva ctí.
Tou elementární zásadou je, že právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého, nebo jinak: právo jednoho nemůže být uplatňováno na úkor druhého.
Tyto otázky zní:
a) Může být koncový spotřebitel (uživatel bytu) nucen k tomu, aby odebíral a platil tepelnou energii (po případě službu), která pak bezplatně přechází do sousedních bytů?
b) Může být koncový spotřebitel (uživatel bytu) zvýhodňován tak, že bude odebírat – užívat tepelnou energii na úkor sousedních bytů, za kterou nebude platit?

A nyní blíže k jeho trojici položených otázek:
Ad 1. Může takovou otázku položit soudný člověk? Cožpak můžeme změnit přírodní zákonitosti, v daném případě změnit vlastnosti tepla působícího v prostoru? Nejde o to, zda službu někdo chce nebo nechce. Jde o zásadní věc a problém. Podle občanskoprávního pojetí (a to není výmysl současnosti – ani autorem populisticky znevažovaných státních úředníků - a ani minulého režimu před rokem 1989, ale výsledek dlouhodobých zkušeností zakotvených v zákoně) jsou služby poskytované s užíváním bytu s tímto užíváním obousměrně propojeny. To v praxi znamená, že vlastník budovy je povinen tyto služby uživatelům bytu poskytovat a na druhé straně uživatel, nájemce bytu se nemůže těchto služeb zříci, je odmítat. Nájemce nemůže odmítat platby za úklid společných částí, za energii na osvětlení společných částí, za výtahy nebo za odvoz a likvidaci odpadků s tím , že tyto služby nevyžaduje. Stejně tak je nepředstavitelné, že by odmítal službu vytápění, která navíc je podmíněna dodávkou tepelné energie, jejíž pronikání vnitřními stěnami nemůže nikdo, ani autor, zabránit, poněvadž se řídí přírodními zákonitostmi. V tomto případě je však možné technickými prostředky s využitím fyzikálně technických principů určit stupeň – intenzitu využívání této služby podle skutečnosti, jejímž projevem není nic jiného než teplota s přihlédnutím k dalším okolnostem. Nájemce bytu je povinen dle občanského zákoníku § 689, citujeme- „ Nájemce je povinen užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně a řádně požívat plnění, jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu“.
Ad 2. Ustanovením vyhlášky přece není nikdo nucen platit za teplo, ustanovením vyhlášky se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na vytápění, nic více, nic méně.
Ad 3 dtto ad 2 s tím, že se otázkou opět dostáváme do oblasti desinformací za každou cenu. Uživatel bytu neplatí v případě vytápění za energii, za tu platí odběratel, tj. vlastník budovy (zákazník), nájemce bytu platí za vytápění, které má stanoveny jakostní parametry tepelné pohody – mikroklima v bytě ( vnitřní teploty a relativní vlhkosti v bytě). Jiným způsobem nelze kvalitu vytápění hodnotit.

6.
Autoři těchto poznámek přes všechna úskalí, na která naráží rozúčtování nákladů na vytápění, jsou přesvědčeni, že prováděné rozdělování nákladů na základě poměrového měření užití tepla v místnostech bytů a nebytových prostorů v budově významně může působit na snižování spotřeby tepla k vytápění budovy. Ovšem tato motivace může účinně působit pouze tehdy, jsou-li respektovány základní fyzikální principy, tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a vlastnosti tepla šířeného v prostoru uvnitř budovy.
S politováním konstatují, že rozúčtování nákladů se v některých případech stává pouhým byznysem bez odpovědnosti a že bývá zneužíváno k prospěchu jedněch na úkor druhých se svalovanou vinou na právní předpis za účelem zastírání neoprávněného prospěchu, nebo naprostého nepochopení právních předpisů, nebo jejich zneužívání.
Populistická a účelová manipulace se „skutečnou spotřebou“, aniž by byla projevována snaha tento pojem definovat v podmínkách užití tepla při vytápění místností v budově, nikterak nepřispívá k důvěře v poměrové měření tepla, které je pouze indikací účinku tepla. Skutečná spotřeba tepla, které je poskytováno majitelem domu jako služba, není v žádném z dokumentů EU definována; rozúčtování nákladů na vytápění je proto nutno považovat za společenskou dohodu vymezenou příslušnými právními předpisy jednotlivých zení. Proto údaj získaný odečtem indikátoru ještě nevypovídá o skutečném užití tepla v dané místnosti. Teprve vyhodnocení všech údajů všech indikátorů při elementárním respektování tepelných a teplotních toků uvnitř budovy mezi jednotlivými prostory může poskytnout informaci o adresném skutečném užití tepla vzhledem k tepelným ztrátám daným její polohou i rozdílům v tepelném odporu vnějších stěn ovlivněných individuálními opatřeními ve snižování tepelné propustnosti.
Srozumitelným poměrným ukazatelem spotřeby tepla k vytápění je pro uživatele bytů průměrná teplota vnitřního prostředí při respektování měrných tepelných ztrát, při čemž eliminaci vlivu polohy místnosti v metodě rozúčtování nutno považovat za společenskou dohodu vzhledem k tradičnímu a přetrvávajícímu stanovování nájemného na metr čtvereční bez ohledu na náročnost na tepelný příkon k dosažení stejné teploty.
Jsme toho názoru, že při použití indikátorů je důležité hodnotit především metodu rozúčtování, tj. jak se údaje z poměrového měření využívají ke stanovení podílu nákladů na vytápění jednotlivých místností bytů a nebytových prostorů.

7. Snaha autora vyjádřená v předmětném článku směřuje k tomu, aby indikace tepla (poměrové měření) byla hodnocena jako skutečné měření- fakturační, bez ohledu na tepelné toky v objektu.Tyto tendence žádný z dokumentů EU nereflektují, neboť zakládají nedodržování základních lidských práv. Aplikace autorových záměrů by byla v příkrém rozporu s občanským zákoníkem a naplňovala by skutkovou podstatu § 451 až 454 (docházelo by k bezdůvodnému obohacování uživatelů některých bytů na úkor ostatních v domě).

8.
Závěr: příspěvek autora by se dobře uplatnil na stránkách nikoli tzb- info, nýbrž tzb- dezinfo.
Nespatřujeme v naší legislativě kolizi s právem EU. V příspěvku autora vidíme účelově šířený názor jednotlivce, který pramení ze svérázného a účelového výkladu legislativních právních předpisů. Záměrné a desinformační přání autora, které je podbízivě a je populisticky vnucováno občanům, se stává otcem jeho myšlenky.

RM Roman Muller @roman.muller před 17 roky

:Č občané : Černý L., Patočka J., Skuhra J., Zunt V. @obcane.cerny.l.patocka.j.skuhra.j.zunt.v345Vážení pánové, myslím si, že i vy tady dezinformujete. Smernice byla schvalena pred nekolika mesici, tedy jiste nebude promitnuta do nasi legislativy, je otazkou jak to bude realizováno. Jak sami citujete clanek 13, hovori se zde o konecnych zakaznicich a nikde z techto zakazniku neni vyloucen konecny spotrebitel. Dle formulace (hovori se zde o plynu, elektrine) bych rekl, ze je to prave naopak, nez tvrdite v prispevku. Odvolavat se na uvodni slova o tech. proveditelnosti...., lze jen v některých případech, urcite ne napr. u spotreby teple vody. Dale pokracujici demagogie o doplaceni sousedu je take jiz trochu nudna, nebot pokud si nekdo zakoupi byt v prvnim patre a neni dle vas tzv. dovytapen sousedy a doplacel, by na ostatni, by mel ostatnim doplatit cenu bytu, jiste byl tento byt jako nevyhodny, z mnoha duvodu, cenove zvyhodnen :).

JŠ Juraj Šmelík @juraj.smelik před 18 roky

Pri elektrine alebo plyne je „šírenie“ energie možné len po vedeniach: vodičmi a potrubiami. Na týchto vedeniach sa umiestňujú merače spotreby. Pri teple platí podobný princíp po pätu objektu: tam meria spotrebu merač tepla.
Ak budova je konštruovaná ako JEDEN SPOTREBIČ TEPLA, následkom čoho medzi bytmi nie sú žiadne účinné tepelné izolácie, potom vnútri budovy sa teplo šíri bez zábran nielen vykurovacou sústavou, ale aj vzduchom a cez stavebné konštrukcie. Teplo, ktoré v miestnosti odovzdá radiátor, sa s vysokou pravdepodobnosťou nespotrebuje len v tejto miestnosti. Vzduchom a cez steny sa šíri aj do susedných priestorov.
Teplo dodané a prijaté v miestnosti – to nie je len teplo dodané radiátorom, ale aj teplo dodané alebo odobraté vnútornými stenami. Meranie tepla dodaného radiátorom nie je meraním tepla dodaného do miestnosti.
Exaktne určiť spotrebu tepla v miestnosti alebo v byte vo fyzikálnych jednotkách tepelnej energie (v gigajouloch) nevieme. Meranie by bolo veľmi zložité, a preto aj veľmi drahé. Teplo sa šíri vedením, prúdením, sálaním a každý z týchto spôsobov šírenia tepla je ovplyvňovaný množstvom ďalších veličín. ZMYSEL MERANIA SA STRÁCA, AK „MERACÍ SYSTÉM“ JE DRAHŠÍ, AKO MOŽNÁ ÚSPORA TEPLA.

Máme tu zdanlivý konflikt: na jednej strane POTREBUJEME MERAŤ, na druhej strane dodané teplo NEVIEME MERAŤ (v gigajouloch). Položme si ale otázku: potrebujeme merať práve gigajouly? To, čo potrebujeme dosiahnuť, je rozpočítanie NÁKLADOV na vykurovanie, teda peňazí za dodané teplo. Na to potrebujeme zistiť, akým dielom sa na zvyšovaní alebo znižovaní spoločnej spotreby tepla v budove podieľajú jednotlivé byty. Na to gigajouly nie sú nevyhnutne potrebné.

Ak bol radiátor trvalo vypnutý, pomerový rozdeľovač alebo merač tepla indikoval nulovú spotrebu. Prístroje indikujú len dodávku tepla cez radiátory. Skúste to a zistíte, že v bežnom panelákovom byte Vám teplota neklesne pod 19°C. Má byť teplo pre dosiahnutie tejto teploty dodávané bezplatne? Potom obyvatelia ostatných bytov sa naň musia poskladať a teda zaplatiť za viac tepla, ako spotrebovali. Ak má byť teplo pre dosiahnutie „základnej teploty“ zaplatené, potom
metodika rozpočítania musí zabezpečiť, aby aj pri nulovej indikovanej spotrebe bola úhrada adekvátna spotrebe tepla, teda aj odberu tepla cez steny a udržiavaniu „základnej“ teploty.

Pri rozpočítaní nákladov na vykurovanie treba rešpektovať nasledovné princípy:
- Vykurovacie teleso nie je jediným zdrojom tepla v miestnosti. Medzi miestnosťami dochádza k intenzívnej výmene tepla cez tepelne neizolované steny.
- Vypnutím vykurovacieho telesa sa šetrí len zlomok jeho výkonu. Čím nižšia je teplota miestnosti, tým viac tepla je schopná prijať cez steny z okolitých priestorov.Nie všetko teplo odovzdané vykurovacím telesom sa spotrebuje v miestnosti. Čím vyššia je teplota miestnosti, tým viac tepla je schopná odovzdať cez steny do okolitých priestorov.

Som presvedčený, že práve ohraničenie nákladov na vykurovanie +/- 40% oproti priemeru zúčtovacej jednotky je uplatnením "primeraného pomeru k SKUTOČNEJ spotrebe".

Nerešpektovanie týchto princípov má za dôsledok, že niektorým bytom sú vyúčtované neprimerane vysoké náklady na vykurovanie, často dvoj a viacnásobné oproti dobe, keď dodávka tepla do bytu nebola regulovateľná termostatickými ventilmi. Takéto absurdné hodnoty sú fyzikálne nezdôvodniteľné. Výkon radiátora nie je neobmedzený.

Vykurovacie sústavy s centrálnymi stúpačkami a bytovými vykurovacími okruhmi umožňujú použiť pre rozpočítanie nákladov na vykurovanie kalorimetrické merače tepla. Je rozpočítanie nákladov za vykurovanie presnejšie a spravodlivejšie, ak sa spotreba tepla meria určenými meradlami – meračmi tepla? To, čo platí pre jednu miestnosť, platí aj pre celý byt. Do bytu s nižšou teplotou prestupuje teplo s okolitých bytov. Ak byt s nízkou nameranou spotrebou tepla zaplatí len za to teplo, ktoré zaregistroval jeho merač tepla, nezaplatí za všetko teplo, ktoré byt spotreboval. Merač tepla nedokáže merať množstvo tepla dodané do bytu cez steny. Množstvo tepla spotrebované v byte sa nedá merať meračmi tepla. Merače tepla nemerajú skutočnú spotrebu tepla v bytoch, merajú len spotrebu tepla dodaného cez vykurovacie telesá. Túto indikovanú spotrebu je možné použiť na rozpočítanie nákladov na vykurovanie, avšak nie v absolútnej hodnote. Pri takomto použití meračov tepla nameraná spotreba nie je spotrebou v GJ, ale spotrebou v pomerných jednotkách – dielikoch! Tak isto, ako pri pomerových rozdeľovačoch, aj v týchto prípadoch metodika rozpočítania musí zabezpečiť, aby aj pri nulovej indikovanej spotrebe bola úhrada adekvátna spotrebe tepla, teda aj odberu tepla cez steny a udržiavaniu „základnej“ teploty. Bytové merače tepla sú teda funkčne tiež len pomerovými rozdeľovačmi, napriek tomu, že ako určené meradlá podliehajú pravidelnému overovaniu. Rozpočítanie nákladov na vykurovanie podľa určených meradiel – bytových meračov tepla by sa malo vykonávať podľa rovnakých pravidiel, ako rozpočítanie podľa pomerových rozdeľovačov, to znamená rozpočítaním základnej zložky podľa plochy a spotrebnej zložky podľa v pomere nameraných jednotiek.

PD Paulina Durianova @paulina.durianova před 14 roky

JŠ Juraj Šmelík @juraj.smelikDobry den prajem,

Chcela by som sa Vas opytat nasledovne: na radiatoroch mam namontovane merace tepla, ktore mi prekvapujuce meraju prilis vela. Vysvetlite mi, aky je system merania tepla v nasled. pripadoch: radiator je otvoreny na stabilnu teplotu cislo 3, otvorim okno, v tomto pripade radiator sa bude prehrievat a merac tepla bude zanznamenavat vyssiu teplotu? a taktiez: ked radiator je otvoreny na stabilnu teplotu cislo 3, a vo vedlajsej izbe, respetivne v kuchine je vacsia teplota, nie kvoli otvorenemu radiatoru, v tomto pripade merac tepla bude merat aj teplotu z vedlajsej miestnosti?
+ ako mam vetrat miestnost: nechat otvorene okno ked je otvoreny i radiator? alebo otvorit okno iba ked radiator je zatvoreny, aby merac tepla mi nezaznamenaval vacsiu teplotu.

Dakujem pekne za odpoved.
S pozdravom,

Paulina G.

RB Richard Beber @richard.beber před 18 roky

Souhlasím s tím, že každý by měl zaplatit jen to co spotřebuje, ale jakým způsobem měřit odběr tepla? Poměrové děliče topných nákladů jsou nepřesné a instalovat měřič tepla ke každému tělesu (pokud je v bytě více stoupaček) mi přijde jednak neekonomické a pro instalace s přiznanými rozvody i neestetické. Do ceny odebraného tepla se také promítnou ceny odečtů.